Týden v Ománu se pomalu, ale jistě blíží ke konci. Letenky jsem sice chtěl přebookovat na sobotu, ale nakonec se to nepovedlo a já zvolil taktiku, nejde to? Ok, letím dál. A tak opět vyhlížím další let do Keni. Tentokrát se těším víc, než kdy jindy.
Tady v Ománu není moc co dělat. Navíc se schůzky neustále odkládají, venku je 40 °C, takže není do čeho pořádně píchnout. Alespoň na krátkou procházku vyrážím vždy po západu slunce. Je sice stále přes 35 °C, ale jen ležet celý den nezvládám – a ani nechci.
Celý týden mi bylo blbě a má mentální kapacita se zaměřila pouze na dvě věci: schůzka a přežít. Za celý minulý týden mě ani jednou nenapadlo psát a ani mě nenapadla nějaká věc, nad kterou bych chtěl přemýšlet. Jen přežít do dalšího dne.
Tento měsíc je trochu více hektický, než jsem předpokládal. Německo, Albánie, Německo, Keňa. Doma jsem strávil v tomto měsíci nějakých 6 dní. A jelikož sedím opět na letišti, vím, že do konce měsíce se doma neukážu.
450km do cíle. 5 hodin ráno. To je můj dnešní začátek. Tuhle cestu znám dokonale. Už ani nepouštím navigaci, stejně vím, kudy pojedu a pokud bude zácpa, tak se nic neděje. Maximálně se zdržím. Ale něco je přeci jen jinak. Dnes tuto cestu jedu naposledy.
Měl jsem představy, jak budu točit videa, jak skočím s padákem, budu se potápět. A tak sedím na posteli, dělám věci do práce a za chvilku půjdu na pláž, kde se vyvalím pod slunečník. Prostě nejsem fancy kluk.
...co si sám dovolím. Tahle věta mi běžela hlavou celé odpoledne, které jsem strávil pohledem na rozbouřené moře. Dospěl jsem k ní poměrně snadno. A to při rekapitulaci všech kroků, které jsem v posledním půl roce udělal.
Zjistil jsem o sobě jednu věc. Blog a myšlenky formuluji na dvou místech a jedné činnosti. Tou činností je chůze a během ní probíhá nejvíce myšlenek. Ale ty většinou nikam nezapíši, protože prostě jdu. Je pravda, že jsem si ty nejdůležitější naučil nahrávat, ale o tom až někdy jindy. No místa jsou dvě. Gauč a salónky na letišti či...
Přišel čas sednout na letadlo a letět domů. Tedy jen na 17h. Zítra si skočím na odběry krve k doktorce, pro nějaké dokumenty k práci a pak zpět na letiště a k moři. Co mě na tom nejvíce láká je to, že se jedná o novou zkušenost. První věcí je to, že si letím domů něco zařídit a druhá,...
Je to tu, odlétáme na dovolenou. Právě trávíme čas na letišti ve Vídni, kde máme asi 5h na přestup. To je víc času, než jsme strávili celým plánováním. To se smrsklo na pouhé: mám prázdniny a ty děláš remote. Takže si dáme měsíc někde mimo domov. Kde? Albánie je levná, ale ne v Drači, to je letovisko. Ok, takže...