Dnes jsem měl čas přemýšlet. Jsem přes 5800km daleko od domova, od všech jistot, od všech a všeho, co znám. Celý dlouhý den jsem strávil na hotelu, dojednával a kontroloval dokumenty, koukal na filmy a hlavně jsem přemýšlel. V hlavě mi hodlá to, jestli je tohle přesně podle mých hodnot. Jestli to není "nebezbečný" business. Jestli to, kde jsem,...
Když jsem toto začal tvořit, měl jsem v hlavě jen myšlenku něčeho většího. Byl jsem vedoucí zaměstnanec s jasnou pracovní dobou, normálním příjmem, 5 týdny dovolené. Služební auto a CCSka byl solidní bonus. Ale vnitřně jsem cítil, že to není to, po čem prahnu.
Dnes jsem spal na dvou sražených křeslech. Dohromady jsem naspal asi dvě hodiny a ráno mě probudilo prudké rozsvícení světel velmi ráznou dámou. Promnul jsem si oči a ano – jsem stále v Nairobi a nezaspal jsem. Děkujeme té dámě.
Nejsem awesome.
Ani se tak necítím. A vlastně ani nechci.
Začal nový týden.
Pro někoho nejdelší bod do volna, pro někoho běžný den, a pro někoho nová výzva.
Pro mě – nový pohled na svět.
Před třemi dny jsem si myslel, jak už budu kdesi v Africe.
Ale já teď sedím na gauči a koukám na Teorii velkého třesku.
Venku je pošmourno a mně se nic nechce. Ani přemýšlet.
Po třech měsících přichází ten moment. První zběsilá cesta do Afriky.
Doteď jsem si ji jen představoval a říkal si, jaké to asi bude. Podklady jsem měl připravené, ale samotná cesta pořád nepřišla. Všechno bylo jen teorie. Až do včerejška, kdy mi na WhatsApp dorazila zpráva:
"Dobrý den, můžete zajistit jeden obchod v Africe?"
Odpadám. 849 kilometrů na cestě. Byl to perný den. Budík ve 3:30 ráno, 400 km do kanceláře, probrat to nejdůležitější, dodělat pár věcí, přesvědčit vedení, že to, co dělám, má smysl. Pak auto – a 400 km zpátky domů.
Začal další týden a já opět sedím v Německu.
Tento týden je esencí nových podnětů – zejména v mém vnímání světa. Vstoupil jsem do něj s hlavou v oblacích a vírou, že tvořím auru ideálů. Že dokážu přetvářet nedosažitelné věci v realitu. Věřil jsem, že když si to představím dostatečně přesně, svět se tomu přizpůsobí. Ale pravda je, že jsem byl ve stresu. Doufal jsem, že moje prezentace bude...