Trochu jsem se zamyslel, jestli tento příspěvek patří do tohoto vlákna nebo do cestování. Přeci jen se děje po cestě. Ale je to spíše myšlenka, než popis cesty, takže nakonec končí tady.
Nikdy jsem nikam nepatřil. Už od útlého věku jsem byl spíše v ústraní a měl jsem maximálně jednoho kamaráda. Během dospívání jsem chtěl někam patřit a tak jsem šel tou nejjednodušší cestou, tedy s partou, která byla "problémová". Přeci jen se dostat do této společnosti bylo snažší, než kamkoli jinam.
Vracím se z Německa domů. Poklidná jízda spíše na spotřebu, puštěné Spotify. Plánuji zastávku na Landzeitu na gulášovku, sice s houskou stojí skoro 15 EURo, ale je prostě skvělá. Jak kilometry ubíhají, tak stejně ubíhají myšlenky v mé hlavě.
Je středa, dneska by se mělo všechno stát a zítra si jen zabalit a tradá domů. Ovšem to se nestalo. Dnes se nic nevyřešilo a navíc přibyly další problémy. V pátek mám být v Německu, ale do Evropy se vracím až v sobotu. Tedy takhle to vypadalo po hovoru, který jsem absolvoval dnes odpoledne.
Další dlouhý den, který se jen vleče a nepřináší nic, o čem by se dalo psát. Když v tom najednou bum. Objevil jsem starý nápad, který jsem měl před nějakou dobou. Ale než jsem ho začal rozvíjet, na chvilku jsem se zastavil. Kochal jsem se pohledem na palmy a pohodový život místních, kteří se jen tak plouží po parkovišti,...
Už druhý týden jsem na hotelu a téměř nic nedělám.
Přiznám se, že Afrika, místi poměry a nová povaha businessu, který jsem začal dělat, přináší daleko více vnitřních otázek, než jakákoli předešlá životní zkušenost. Čas, volnost a prostor otevírá nové a nové komnaty mého myšlení.
Včera se zdálo být všechno jasné. Provedu kontrolu, převezmu dokumenty a tradá, můžu letět kam chci. I s tímto pocitem jsem šel spát. Před spaním jsem si ještě vypisoval s AI zprávy na téma cestování. Respektive mi posílala otázky a já na ně reagoval.
Dnes pomocí psaní utíkám od reality a tak postuji ještě jeden blog. Nějak se cítím vnitřně líp a vyskočila mi v hlavě otázka svobody a volnosti. Možná ve mně dnešní pochybnosti vyvolalo ještě něco jiného. Je to stav, ve kterém se teď nacházím.
Dnes jsem měl čas přemýšlet. Jsem přes 5800km daleko od domova, od všech jistot, od všech a všeho, co znám. Celý dlouhý den jsem strávil na hotelu, dojednával a kontroloval dokumenty, koukal na filmy a hlavně jsem přemýšlel. V hlavě mi hodlá to, jestli je tohle přesně podle mých hodnot. Jestli to není "nebezbečný" business. Jestli to, kde jsem,...