Měl jsem představu. Představu o tom, že odpolední a noční let do Nairobi prospím. Z této představy se stala 1h a 30min nekvalitního spánku. Sice stačila na překlenutí druhého dne, ale byl jsem úplně grogy.
Byl jsem doma necelé 3 měsíce. Prakticky od listopadu do dnešního dne. Za tu dobu jsem absolvoval pouze několik meetingů a udržoval kontakt s partnery v Keni. Zřejmě bych měl být vděčný za to, že jsem mohl být tak dlouho doma a věnovat se sobě. Pro mě to však byla doba prokrastinace.
Vracím se domů z Rakouska. Odpolední cesta vlakem příjemně utíká a kupé máme jen pro sebe. Domů to jsou asi 4 hodiny a mé myšlenky mě táhnou k práci. K dalšímu projektu, který mám v hlavě.
Blíží se Silvestr a oslava Nového roku. Posledních deset let, až na 2 výjimky, trávím někde v zahraničí. Většinou tam, kde byly levné letenky. Letos tomu je trochu jinak. Jelikož ČD měli jízdenky do Rakouského Lince za 596 Kč, za zpáteční! jízdenku, Nový rok oslavím tam.
Štědrý den je téměř u konce. Je deset hodin večer a s manželkou uleháme do postele. Mám nový polštář - nejlepší dárek, jaký jsem mohl dostat. Jen není moc na cesty, protože je 160cm dlouhý. Na Štědrý den máme své vlastní tradice. Dopolední procházka Prahou. Zastavujeme se na zmrzlinu a odpoledne v poklidu koukáme na pohádky. Večeříme v teplácích...
Půlka prosince. Většina lidí se připravuje na Vánoce, probíhají večírky, ukončuje se rok. Takto si to pamatuji z předešlých let. Letos to je ale jiné. Vánoce mám přichystané, na večírky nechodím a rok musím ukončit úplně jinak, než roky před tím. Ale hlavně musím přichystat věci na příští rok.
Letošní prosinec je šedivý. Zataženo, teploty lehce nad 0. Pouze včera vysvitlo sluníčko. Náladu mi to nijak nekazí a nastolená rutina mě vyhovuje.
Dnes mám filosofickou náladu. Pohodová hudba, která hraje z repráku, krásně dokresluje pohodovou podvečerní atmosféru našeho pokoje. Rozdělávám nealko sekt a začínám pracovat. Ano, v pátek v 17:00.
Je ponurý podvečer. Sedím v kavárně a čekám na známou/kamarádku, která mi má pomoc s online prezentací. Jelikož sedím u velkého okna, pozoruji šrumec na ulici. Pobíhající lidi, troubící auta a přeplněné tramvaje. Kontrast oproti kavárně, ve které sedím.
Probudil jsem se do slunečného mrazivého rána. Již třetí týden jsem doma a kdybych měl čekat jen na svého klienta, tak jsem doopravdy nemusel vůbec nic dělat. A to bych se zbláznil.