Po delší době sedím ve vlaku. Jsem na týden doma a snažím se toho stihnout co nejvíc. Kino, výstavu, večeři, návštěvu prarodičů. Do toho vstupuje práce. Příprava plánu a termínů, rozpočet. Vlastní projekt a prezentace. A najednou je můj imaginární kalendář narvaný k prasknutí.
Je úterý odpoledne, jsem natažený v posteli, po sprše. Rekapituluji si celý ten týden, co jsem na cestě. Byl hodně hektický, chvílemi to vypadalo, že ze všeho sejde. Ale nakonec to dopadlo celkem dobře.
Doma vždycky usínám v úplném tichu, zatímco na cestách usínám u filmu. Nikterak tomu nebylo ani včera a před spaním jsem měl puštěný film. V momentě kdy jsem zavřel oči, mě ale zvuk z filmu začal vadit. A tak jsem ho vypnul.
Další týden utekl jako voda. Další týden, dva hotely, 7500km. Sám. Dnes mám v plánu nevylézt z postele. Maximálně půjdu na krátký nákup, protože mi na pokoji došla voda.
Yes! Další posun k cíli. Vypadá to, že dohoda mezi klientem a obchodním partnerem spěje k pozitivnímu výsledku. Poprvé po půl roce hmatatelný úspěch. Sice není ještě hotovo, ale vidím světlo na konci tunelu. Dnešní den začal skvěle.
Mám hlad. Už abych věděl, v kolik hodin budu mít dnes meeting. Jeden online jsem již vyřešil, tak ještě jeden osobně. Kromě hladu chci spát. Je sice poledne a vstával jsem v 8 ráno, ale předešlý den. Ty dvě hodiny spánku v letadle nepočítám.
Musím se přiznat, že nevím, jak mám změnit otvírák každého blogu. Většina věcí se mi děje buď - za a) na gauči, kde rekapituluji uplynulý den, za b) v salóncích, kde rekapituluji pro změnu co se mi stalo během meetingů a kam vlastně pokračuji a za c) před spaním v posteli, kdy mi hlava běží na 200%. Měl bych...
Je to již můj rituál. Usínám u televize na gauči, sotva držím oči. Manželka už většinou spí. V tom se probere a řekne: jdu do postele. Super, já taky a velmi líně se přesunu z gauče. Zavírám oči a najednou nemohu usnout. Hlava se rozjede do neskutečných obrátek a vymýšlí všechno možné i nemožné.
Sedím uprostřed Holešovic ve fancy kavárně a pracuji na noťasu. Nepiji sice alternativní mléka, chocomocochina atd. Mám espresso a karafu sodovky. Byť jsem sem dojel na sdíleném kole, to ale spíš pro pocit, že mám nějaký pohyb.
Jsem týden doma. Doslova jsem utekl z Ugandy, kde se nic nedělo a hrozilo, že budu ležet na hotelu. To není zrovna forma práce, která by mě jakkoli naplňovala. Raději si ze svého zaplatím letenky domů, než aby mi naskakovaly diety na hotelu.