Když jsem toto začal tvořit, měl jsem v hlavě jen myšlenku něčeho většího. Byl jsem vedoucí zaměstnanec s jasnou pracovní dobou, normálním příjmem, 5 týdny dovolené. Služební auto a CCSka byl solidní bonus. Ale vnitřně jsem cítil, že to není to, po čem prahnu.
Dnes jsem spal na dvou sražených křeslech. Dohromady jsem naspal asi dvě hodiny a ráno mě probudilo prudké rozsvícení světel velmi ráznou dámou. Promnul jsem si oči a ano – jsem stále v Nairobi a nezaspal jsem. Děkujeme té dámě.
Nejsem awesome.
Ani se tak necítím. A vlastně ani nechci.
Začal nový týden.
Pro někoho nejdelší bod do volna, pro někoho běžný den, a pro někoho nová výzva.
Pro mě – nový pohled na svět.
Před třemi dny jsem si myslel, jak už budu kdesi v Africe.
Ale já teď sedím na gauči a koukám na Teorii velkého třesku.
Venku je pošmourno a mně se nic nechce. Ani přemýšlet.
Po třech měsících přichází ten moment. První zběsilá cesta do Afriky.
Doteď jsem si ji jen představoval a říkal si, jaké to asi bude. Podklady jsem měl připravené, ale samotná cesta pořád nepřišla. Všechno bylo jen teorie. Až do včerejška, kdy mi na WhatsApp dorazila zpráva:
"Dobrý den, můžete zajistit jeden obchod v Africe?"
Odpadám. 849 kilometrů na cestě. Byl to perný den. Budík ve 3:30 ráno, 400 km do kanceláře, probrat to nejdůležitější, dodělat pár věcí, přesvědčit vedení, že to, co dělám, má smysl. Pak auto – a 400 km zpátky domů.
Začal další týden a já opět sedím v Německu.
Tento týden je esencí nových podnětů – zejména v mém vnímání světa. Vstoupil jsem do něj s hlavou v oblacích a vírou, že tvořím auru ideálů. Že dokážu přetvářet nedosažitelné věci v realitu. Věřil jsem, že když si to představím dostatečně přesně, svět se tomu přizpůsobí. Ale pravda je, že jsem byl ve stresu. Doufal jsem, že moje prezentace bude...
Celou cestu pršelo.
Takový ten drobný, tichý déšť, který ti nevadí, když máš kam jet.
Venku bylo sychravo — vlhko se lepilo na skla, světla byla rozpitá, a všechno působilo nějak zvláštně bezpečně.
V autě jsem si topil na příjemných 24 °C. Vyhřívání sedačky jelo na plné pecky.
Uvnitř teplo, venku mlha. Dva světy. A já někde mezi nimi....