Je večer, čas jít spát.
Povedlo se mi dořešit všechny úkoly, které jsem si na tento týden stanovil a otevřel ještě jednu otázku na chlebodárce. Přijel mi balík a byli jsme se se ženou projít. Svítilo sluníčko a dnešní den a tím i tento pracovní týden můžu považovat za úspěšný.
Dneska jsem unavenější než obvykle.
Nemohl jsem usnout, najezdil asi 300 km, zastavil se u nemocné babičky, měl pár schůzek a byl na očkování. Prostě se to všechno sešlo v jeden den. Fyzické vyčerpání. Emoční vyčerpání. Psychické vyčerpání.
Víkend za námi a další týden plný výzev již začal. Ráno jsem byl sice jako praštěný palicí a už vůbec se mi nechtělo vstávat dřív, než by bylo nutné, takže ranní cvičení odkládám na zítra. Raději se pořádně prospím, stejně jsem nemohl usnout a dlouhý kvalitní spánek by mi chyběl víc, než pár desítek minut cvičení.
Víkend jsem strávili venku a to téměř celý. Skočili jsme na vlak, dojeli na konečnou, koukli na mapu a vyrazili. Možnost A - město a vlak vzdálené 25km, možnost B - město a vlak vzdálené 19km. Uvidíme, kam dojdeme. Bod rozhodnutí je asi po 12km.
Dnes je venku deštivo. přesto plním závazek, který jsem si vůči sobě dal. Tedy vstávám brzy ráno, někdo by řekl ještě uprostřed noci, a jdu plavat. Příští týden začnu ještě s cvičením. Nastavil jsem si strukturu dne: ráno cvičení a pohyb, pak práce, večer četba. Žádné sociální sítě, scrolling, brain rot. A svět je zase plný barev.
Dal jsem to. Vstal jsem o několik hodin dříve než obvykle a došel do bazénu. Byl jsem mile překvapen, kolik lidí chodí takto brzy plavat a zároveň jsem byl trochu rozmrzelý, že se nevejdu do dráhy. Nakonec se skulinka našla a já po delší době udělal několik temp. Stres opadl, mozek vypnul a začal jen počítat. První bazén, druhý,...
Pondělí uteklo jako voda, zejména proto, že jsem vstával až 11 dopoledne. Večer jsem nemohl usnout, byl jsem naštvaný na souseda, protože si v bytě pod námi zařídil Airbnb. Jeho klienti jsou zatím nekonfliktní, ale přeci jenom nás to hlodá v hlavě. Obvzláště proto, že přímo pod našimi okny má předzahrádku a koupil svým klientům grill. Už se těším...
Jako obvykle sedím na gauči a mám puštěné nějaké video na YouTube. Chce se mi psát, ale nevím, kde začít. Sice jsem začal psát už ve čtvrtek, nicméně jsem u toho usnul. Následně se text neuložil a já odjel na víkend k rodičům. A tam se mi vůbec nic nechtělo. Takže jsem se ke psaní dostal až teď v neděli večer. Ještěže jsou zítra Velikonoce. ...
Toulám se po polní cestě. Je pracovní den dopoledne. Potřeboval jsem se jít projít, mít fyzickou aktivitu. Jelikož jsem si před týdnem stáhl po delší době Pokemon GO, pochytám i pár Pokemonů. Jo, je mi přes 30, no a? V půlce cesty ve mě začíná rezonovat stres a úzkost. Ne z toho, že bych měl pracovat, ale z toho, jestli to co dělám je správné. ...
Sedím v autě, poslouchám písničky a do rytmu si tancuji. Byl jsem na návštěvě prarodičů, no řekněme to upřímně, dal jsem si tam jen kafe, měl jsem totiž jen chvilku mezi dvěma schůzkami. Poslední zastávkou je očkovací centrum. Jedna injekce do levého ramene a druhá do pravého. Chvilka klidu a zpět do auta.