Měl jsem představy, jak budu točit videa, jak skočím s padákem, budu se potápět. A tak sedím na posteli, dělám věci do práce a za chvilku půjdu na pláž, kde se vyvalím pod slunečník. Prostě nejsem fancy kluk.
...co si sám dovolím. Tahle věta mi běžela hlavou celé odpoledne, které jsem strávil pohledem na rozbouřené moře. Dospěl jsem k ní poměrně snadno. A to při rekapitulaci všech kroků, které jsem v posledním půl roce udělal.
Zjistil jsem o sobě jednu věc. Blog a myšlenky formuluji na dvou místech a jedné činnosti. Tou činností je chůze a během ní probíhá nejvíce myšlenek. Ale ty většinou nikam nezapíši, protože prostě jdu. Je pravda, že jsem si ty nejdůležitější naučil nahrávat, ale o tom až někdy jindy. No místa jsou dvě. Gauč a salónky na letišti či...
Přišel čas sednout na letadlo a letět domů. Tedy jen na 17h. Zítra si skočím na odběry krve k doktorce, pro nějaké dokumenty k práci a pak zpět na letiště a k moři. Co mě na tom nejvíce láká je to, že se jedná o novou zkušenost. První věcí je to, že si letím domů něco zařídit a druhá,...
Je to tu, odlétáme na dovolenou. Právě trávíme čas na letišti ve Vídni, kde máme asi 5h na přestup. To je víc času, než jsme strávili celým plánováním. To se smrsklo na pouhé: mám prázdniny a ty děláš remote. Takže si dáme měsíc někde mimo domov. Kde? Albánie je levná, ale ne v Drači, to je letovisko. Ok, takže...
Občas si připadám, jako bych měl maniodepresivní psychózu. Má žena tvrdí, že mám pouze ty manické fáze. Já se však občas přistihnu při té, řekněme, smutnější. No, já bych řekl pasivní části, kdy se mi nic nechce, nemám náladu a pořád bych spal. Tuto fázi jsem měl před nedávnem a je ta tam.
Pondělí a Německo k sobě už tak nějak patří. Dnes je to však jiné. Sedím na hotelu a nejedu domů. Popíjím nealko Henkell šumivé víno, no nic moc, ale za ty peníze to je ještě slušné.
Včerejší večer byl skvělý. Přes den bylo venku nesnesitelné vedro, tedy alespoň pro mě. Večer se však dá celkem dýchat a tak jsem navrhl ženě, jestli nepůjdeme na drink.
Přesunul jsem se do ložnice, tedy do kanceláře. Mám tu nainstalované GoPro, které sice nemám kvůli práci, ale teď si s ním hraju. Do toho připravuji věci pro chlebodárce a čekám na druhého, až mi potvrdí odlet do Ománu.
Nic se mi nechce. Ale vůbec nic. Skoro mi dělá problém dýchat. Žena to na mně vidí a tak mě posílá na hory. K rodičům a pak na výšlap. Po 30 km jízdy to otáčím. Jedu domů, na gauč.