Po třech měsících přichází ten moment. První zběsilá cesta do Afriky.
Doteď jsem si ji jen představoval a říkal si, jaké to asi bude. Podklady jsem měl připravené, ale samotná cesta pořád nepřišla. Všechno bylo jen teorie. Až do včerejška, kdy mi na WhatsApp dorazila zpráva:
"Dobrý den, můžete zajistit jeden obchod v Africe?"
Odpadám. 849 kilometrů na cestě. Byl to perný den. Budík ve 3:30 ráno, 400 km do kanceláře, probrat to nejdůležitější, dodělat pár věcí, přesvědčit vedení, že to, co dělám, má smysl. Pak auto – a 400 km zpátky domů.
Začal další týden a já opět sedím v Německu.
Tento týden je esencí nových podnětů – zejména v mém vnímání světa. Vstoupil jsem do něj s hlavou v oblacích a vírou, že tvořím auru ideálů. Že dokážu přetvářet nedosažitelné věci v realitu. Věřil jsem, že když si to představím dostatečně přesně, svět se tomu přizpůsobí. Ale pravda je, že jsem byl ve stresu. Doufal jsem, že moje prezentace bude...
Celou cestu pršelo.
Takový ten drobný, tichý déšť, který ti nevadí, když máš kam jet.
Venku bylo sychravo — vlhko se lepilo na skla, světla byla rozpitá, a všechno působilo nějak zvláštně bezpečně.
V autě jsem si topil na příjemných 24 °C. Vyhřívání sedačky jelo na plné pecky.
Uvnitř teplo, venku mlha. Dva světy. A já někde mezi nimi....
Je večer, čas jít spát.
Povedlo se mi dořešit všechny úkoly, které jsem si na tento týden stanovil a otevřel ještě jednu otázku na chlebodárce. Přijel mi balík a byli jsme se se ženou projít. Svítilo sluníčko a dnešní den a tím i tento pracovní týden můžu považovat za úspěšný.
Dneska jsem unavenější než obvykle.
Nemohl jsem usnout, najezdil asi 300 km, zastavil se u nemocné babičky, měl pár schůzek a byl na očkování. Prostě se to všechno sešlo v jeden den. Fyzické vyčerpání. Emoční vyčerpání. Psychické vyčerpání.
Víkend za námi a další týden plný výzev již začal. Ráno jsem byl sice jako praštěný palicí a už vůbec se mi nechtělo vstávat dřív, než by bylo nutné, takže ranní cvičení odkládám na zítra. Raději se pořádně prospím, stejně jsem nemohl usnout a dlouhý kvalitní spánek by mi chyběl víc, než pár desítek minut cvičení.
Víkend jsem strávili venku a to téměř celý. Skočili jsme na vlak, dojeli na konečnou, koukli na mapu a vyrazili. Možnost A - město a vlak vzdálené 25km, možnost B - město a vlak vzdálené 19km. Uvidíme, kam dojdeme. Bod rozhodnutí je asi po 12km.
Dnes je venku deštivo. přesto plním závazek, který jsem si vůči sobě dal. Tedy vstávám brzy ráno, někdo by řekl ještě uprostřed noci, a jdu plavat. Příští týden začnu ještě s cvičením. Nastavil jsem si strukturu dne: ráno cvičení a pohyb, pak práce, večer četba. Žádné sociální sítě, scrolling, brain rot. A svět je zase plný barev.