myšlenka 1 - potřebuji kodex

Potřebuji vytvořit kodex. Kodex by měl především obsahovat jasně definované body partnerství a vlastnictví know-how. Proč by měl být problém pracovat pro konkurenty. Je to vůbec možné? No přeci je. Pokud nebudu sdílet a využívat nabité informace o jednom klientovi, tak proč bych nemohl pracovat pro jeho konkurenta, když mi to bude dávat smysl? A třeba bude potřebovat pomoc v úplně jiné části podnikání a já mu nebudu moci podat pomocnou ruku jen kvůli tomu, že už pracuji pro konkurenci. A co na tom, že současný klient po mě požaduje pomoc v marketingu a ten druhý potřebuje pomoc s nákupem ze zemí 3 světa.

Musím tedy vytvořit kodex. Ten musí jasně definovat to, a hlavně musí postihovat mě za porušení, že vše patří klientovi, že naše debata, obchod, vztah, se týká pouze nás dvou a nikoli někoho dalšího. Musím zdůraznit, že know-how a komunikace náleží vždy jen klientovi. Přínos pro mě je zkušenost. Obecná zkušenost. Pokud budu jednat s nějakou vládou, můj zisk je zkušenost s diplomatickým prostředím, nikoli diplomatický kontakt.

No a co když je to naučím a nebudou mě potřebovat? Vždyť tak to je správně. Vždy slýchám o tom, že prostředník jsou peníze navíc. Copak já za to nechci dostat zaplaceno? Jasně, že chci. Takže cíl není obchod, cíl je předání vědomostí. Posunutí konkrétního klienta kupředu. Takže mu musím předat i mapu s rozhodnutími, kdy jsem co udělal. Ne abych obhajoval svou cenu, ale abych vzdělával. Sebevědomí na to mám, teď jde o důvěru. Mám si s tím dělat starosti? Nemyslím si. Ok, ráno to vymyslím.

Mám opět pocit, že jdu proti proudu. Stavím na důvěře a smyslu vzdělání před ziskem. Se fakt už picnu. Tohle snad nemůžu nikomu říct. Jasně, předávej know-how a z čeho budeš žít? Jak jim jen vysvětlit, že to ale takhle cítím? Že z toho mám skvělý pocit a že mě toto tlačí dopředu? Chjo. To zase bude. Už se těším na debatu se ženou. Ještě, že jdu za koučem. No, řekněme spíš už psychologem. Ježíš, to mu musím říct. No nic, už nepřemýšlej a jdi spát.