blog 90 - včera, dnes a zítra

Už se opakuji. Stále v Nairobi a stále se nic nehýbe. Udělal jsem krok vpřed a zaplatil si Apple arcade. A tak si dlouhý čas krátím hraním basketballu. 

Vlastně není ani o čem psát. Čas se táhne, opět jen jedna schůzka a milion zpráv na WhatsAppu, kde jen nevěřícně kroutím hlavou, nad laxností všech zúčastněných. Ve mě se jen mísí myšlenky na to, že to je stále jen začátek nebo se na to vykašlu. Nějak nevidím střední cestu. 

Po chvíli přijde nová zpráva do skupiny, která mě zaleje nadějí světlých zítřků. Tento chaos je zřejmě jen dočasný. Jen to přetrpět do konce roku. Stojí mi to za to? Zatím mě platí a platí dobře, asi bych to mohl vydržet a podívat se za oponu toho, co se chystá. 

Tlak neutuchá a mě se chce plakat. Opět laxnost některých zúčastněných mě dostává do situace, ve které se nechci nacházet. Cítím určitou resistenci a říkám si, že jsem získal novou vlastnost. Ta vychází ze zkušenosti. Snažím se to zapamatovat a uchovat pro svoji budoucnost. 

Co bude v dalších dnech? Bohužel nemám věšteckou kouli. A tak otevírám stránky Kenya Airways a koukám, kam bych mohl na víkend. Asi je v této části Afriky nějaká akce, všechny letenky do Mombasy jsou vyprodané. Ale nehodlám se v tom patlat. Tak přežiji na hotelu. To se nedá nic dělat. 

Dnešní post je pro mě. Chtěl jsem trochu psát a trochu si urovnat myšlenky. Není v něm nic jiného, než zmar a chaos posledních dní. Já v něm ještě vidím jednu přidanou hodnotu. Tedy pro mě. Už se nehodlám obětovat pro zájmy jiných. 

Obrázek vygenerovaný ChatGPT na základě textu.