blog 9 - Afrika a Omán - část 3

Včera večer jsem měl dlouhou debatu s kolegy tady v Africe. Bytostně se mi nechtělo do Ugandy, ale okolo půlnoci kupuji letenky směr Entebbe. To znamená budík v 5:00 a tedy skoro žádný spánek. 

Na letišti to dneska bylo nějaké divné. Do Ugandy neletím poprvé, vždy s vízem a nikdy se zpáteční letenkou. Na check-inu první dotaz na délku pobytu v Ugandě a kam budu pokračovat. Ani na jednu neznám odpověď a tak po pravdě říkám, z jakého důvodu tam letím a jak dlouho předpokládám, že tam budu. Mé tvrzení si musí jít zaměstnanec check-inu ověřit. Po chvilce se vrací se slovy, v pořádku, můžete letět. 

Na pasovce jsem dlouho takovou frontu neviděl a modlil se, aby to netrvalo jako při příletu. To, že nestihnu jít na snídani do salónku mi je zcela jasné, ale chci hlavně chytit letadlo. Nakonec procházím pasovkou i bezpečnostní kontrolou a stíhám i nákup pití sebou. 

V gate opět zasekávám celou frontu na boardingu, když se mě opět ptají na délku pobytu v Ugandě a zpáteční letenky. Slečně už téměř nepříjemně říkám, že když to zvládnu zařídit dneska, tak odletím z Ugandy dnes. Pokud ne, budu tam muset být do pondělí a když ani v pondělí to nezvládneme, tak tam budu do úterý. Proto nemám zpáteční letenku. Něco procedí mezi zuby a popřeje mi pěkný let. 

Přiblížení do Entebbe.

Let samotný probíhá v naprostém poklidu, jen se prodlouží o 20 minut kvůli uzavřené dráze v Entebbe. Na pasovce opět fronta, jsem druhý v pořadí a trávím na ní téměř půl hodiny. Pasovku procházím úplně bez problémů, bez dotazů na jak dlouho přilétám, kde mám letenku pryč a kde mám očkovací průkaz. Ano, do Ugandy je povinné očkování proti žluté zimnici. 

Vycházím z letiště a ihned začínám pracovat. Tedy, hledám kanceláře Emirates. Nakonec je nacházím ve 3 patře, za kontrolou z boku. No asi vám to nic neřekne. Prostě zapadlé v rohu místního letiště. Když zmíním, že jsem přišel kvůli cargu, jsem ihned odkázán na Cargo Village. Neboli cargo terminál. Na něj to je téměř 4km, to alespoň ukazuje Uber a google maps tvrdí to samé. Objednávám tedy Uber a čekám na auto. Mezitím odháním řidiče taxi služeb, kteří se mi snaží vnutit jejich služby. 

Zdvořile odmítám, to ale netuším, že je za chvíli budu muset využít. Vjezd na letiště je totiž zpoplatněn. Tedy za parkování. Hodnota mé objednávky je nižší, než je samotné parkování. A tak nakonec musím volit taxi službu. Jelikož chci platit kartou, zkouším kancelář, tedy stánek taxi. A hle, jde platit kartou. Cena je 2,5x vyšší, než u Uberu, ale což, já tam prostě potřebuji. 

Zpátky na hotelu.

Odcházím s řidičem, který by měl mít v autě terminál. Ten má a hned na mě tahá další poplatek. Ok, přihoď si tam něco pro sebe, já potřebuji na cargo. Pro vaši představu, Uber nabízel cenu okolo 10000 UGX, cena u stánku taxi - 26500 UGX, řidič chce nakonec 30000 UGX. 30000 UGX je asi 180Kč. Žádná tragédie. Problém nastává s terminálem, který prostě nechce spolupracovat. Asi 15 minut koukám, jak se ho snaží rozeběhnout, ale bez úspěchu. Tak s nechutí říkám, že si skočím vybrat. 

Vidím dolárky v očích řidiče, který mě ihned předává kolegovy. Nevím proč, ale fajn, hlavně už pojeďme. Zároveň dodává, že mě vezme k ATM, že mu mám dát "little bit more", fajn další poplatek do kapsy jiného řidiče. Ptám se ho, kolik mě to ve finále vyjde, prý 40000 UGX. Super, zastav mi bankomatu. Vybírám 50000 UGX, kdyby bylo někde ještě něco potřeba a je to poprvé, co mám u sebe volnou místní hotovost. Co však není fajn, je poplatek 39000 UGX za výběr. Ano, jel jsme 4km a zceny 10000 UGX, co nabízel Uber, máme celkovou cenu 79000 UGX. 

A jsem tu, na cargo terminálu. Nacházím dokonce Emirates SkyCargo. Na hulváta vcházím dovnitř, vysvětluji situaci a pán u stolu mi rovnou předává číslo na jejich agenta. Prý mě vším provede, děkuji a nashledanou. 

Objednávám tedy Uber, jelikož jedu až do Kampaly, tak pevně věřím, že přijede. A ano, řidič přijíždí. Fajn chlápek, hodíme ještě slečnu securiťačku asi 2km k autu a vyrážíme směr Kampala. Máme to 44km do hotelu. Chvilku mlčíme a pak zabředneme do krátké debaty o Entebbe, silnicích, cenách, Ugandě a taky o tom, že je v Ugandě na černo, dělá řidiče a utekl z Eritrei. Měl namířeno do USA, ale nějak mu bouchlo vízum, tak skončil v Ugandě, kde je prý klid. Zde mám zajímavost, víte že kolonizovala Itálie? Že ne? Já také ne. A tak jen tak do vzduchu házíme italská slovíčka, která známe. 

Cesta uteče rychle a zastavujeme před hotelem, který důvěrně znám. Před 3 měsíci jsem v něm strávil téměř 3 týdny. Ukládám si číslo na tohoto taxikáře, prý mi dá lepší cenu, pokud budu potřebovat hodit na letiště. Dávám mu maximální dýško 9000 UGX. A celkem za tuto cestu platím 128000 UGX. 

Na recepci mě vítají se slovy - welcome back sir. Pamatují si mě tady. Slečna na recepci ihned tahá klíče od pokoje v druhé budově, protože ví, že si budu stěžovat na hluk. Zavazadla nechávám na recepci a jdu rovnou do lobby baru/restaurace. Mám totiž hlad jako vlk. Samozřejmě tu jsou i mí dva oblíbení barmani. Ihned si dáme pěstičku, prohodíme pár slov a rovnou si objednávám. Minestrone. Ta mi tady chutnala ze všeho nejvíc. A je pořád skvělá, i když pochybuji o tom, že se jedná o klasický recept. 

Arena Mall.

Pokoj mám tedy stejný jako posledně a nic se nezměnilo. Potkávám pokojského, milý klučina, tak 20 let, hrozně fajn. Sedám chvíli k laptopu a pak objednávám odvoz a jedu do Arena Mall. Jediný, řekněme, západní obchodní centrum tady v Kamapale. Chci jen do Carreffouru pro pití. 0,3l Coly na hotelu stojí stejně, jako 2l flaška. Ne, že by to bylo nějak moc, ale pít tu všechno po třetinkách se mi nechce. 

Jako vždy jsou řidiči super skvělý, komunikativní, ale ne vlezlí. Vracím se na hotel a opět vypadává elektřina. To je věc, která tu je běžná. Data mám a elektroniku nabitou jakby smet. Ony ty výpadky stejně netrvají dlouho. Pár minut, nejdelší jsem zažil hodinu a to mě přišli informovat z recepce, že mají ohlášenou nějakou havárii. 

Večer si jdu dát boloňský. Mám k tomu jediný důvod. Chci fotku těchto typických těstovin. Napadlo mě vytvořit galerii s tímto pokrmem. Za poslední 3 týdny jsem jedl boloňské v Nairobi, Muscatu a jelikož jsem věděl, že je mají i tady na hotelu, tak i v Kampale. A mám pocit, že jsem je jedl i v Číně. Je to ten pokrm, který mají snad všude na světě. Tak uvidíme, co z toho vznikne. 

Parodie na boloňské špagety.

A je večer, pouštím Black Widow, rozhodl jsem se kouknout na Marvelovky chronologicky. No a máme před námi víkend. Já pojedu na kafe do centra, kde si dám i oběd. A hlavně budu čekat na hovor od kolegy s plánem na další dny. Protože já sice svou část dnes splnil, ale on ne a tak tu budu muset být minimálně do pondělí.