blog 88 - s úsměvem domů

Čtvrtek odpoledne a 3000USD v háji. Respektive zaplaceny za různé poplatky, ale ten den se nic nestane. V pátek je v Keni svátek a pak víkend. Jakýkoli posun je tedy možný až v následujícím týdnu. 

Balím tedy kufr a letím na víkend domů. Na 3 dny. Pro mentální restart a být chvíli se ženou. Jak to tak bývá, plány na let tak, jak chci, berou ihned za své a tak se opět uchyluji k jistotě. Poletím s Brussels airlines. Mám je vlastně rád, ale jsou ve "špatné" alianci. Na druhou stranu za cenu economy u British airways mám Premium economy. 

Před odletem vytahuji knížku. Začal jsem ji číst někdy v červenci a asi protože má jen 99 stran, tak jsem ji ještě nedočetl. Při čekání v salónku v Nairobi jsem ji zvládl přečíst od začátku jedním dechem. Je to kniha od Senecy - O krátkosti života. Tuto knihu řadím do svého repertoáru, ke kterému se budu vracet. 

Během čtení mi každá část dává smysl. Ale dnes si odnáším dvě poznání. První je o adoptivní rodině, tedy o tom, že si mohu vybrat, ke kterému rodu budu patřit nehledě na rodiče a pak to, že i když letím jen na 3 dny domů, jedná se o správný počin. 

Někde na své cestě jsem začal následovat druhé. Delší dobu vnímám právě nesoulad s tím co dělám a jak se cítím. Ještě nedávno jsem nevěděl, odkud tyto pocity přichází a proč vůbec přichází, ale dnes si jsem více méně jistý, že přichází právě z důvodu sejití z mé cesty. 

Toto může vyznít jako paradox, přeci dělám práci, kterou jsem si vybral, mohu letět na 3 dny domů přes půl zeměkoule a mohu kdykoli skončit. Osobně vidím ten rozkol v možnosti rozhodování a svobody jako takové. Absolutní svoboda není utopie, je to možnost a volba, která je však neskutečně těžká. Vím, že na toto já nemám. Nebo alespoň ne teď v této chvíli. Ale mohu se k ní přibližovat malými kroky. 

Tak jsem i činil. Řekl bych, že celá cesta začala před několika lety v mé hlavně a před rokem prvními činy. Největší posun nastal před půl rokem a od té doby stagnuji nebo se jsem kousek ustoupil. Tak, jak to už mývám, v tu pravou chvíli otevírám tu správnou knihu. 

Tyto 3 dny nebudou mentální vzpruha, bude to čas věnovaný sám sobě, svobodě a smýšlení o dalším postupu a směřování mého života. Nemusí to být nutně radikální řez, ale bude stačit jen pozměnit několik slov a převrátit tok pár myšlenek. Přeci jen jsem na té cestě už byl. Jen jsem se ztratil. 

To se stává, nehroutím se z toho a právě nalezený rádce - Seneca, mi ukazuje směr k místu, odkud jsem sešel. Čekají mě 3 dny volna, ale k nim se neupínám. Užívám si tuto chvíli psaní a kávy — protože jak říká Seneca, "život není krátký, jen ho krátkým činíme."

Obrázek vygenerovaný na základě textu pomocí ChatGPT.