blog 84 - nemám sílu

Bolí mě oči, chce se mi spát. Je 9 hodin ráno a já musím být celý den vzhůru, řešit nastalou nepříjemnou situaci a být prostě k dispozici. I toto patří k mé práci. 

Poslední dobou vnímám svůj mentální propad. Co jsem se vrátil z USA, nemám mentální kapacitu cokoli řešit. Jediné co chci, je být doma. Nepřemýšlet a neexistovat. Být zalezlý na gauči pod peřinou, koukat na Harryho Pottera a nic nedělat. 

Je to pro mě nová situace. Jistě, zažil jsem podobné stavy, ale trvaly v řádech hodin. Ne několika dnů. Zřejmě je to umocněno tím, že jsem na všechno sám. Tedy na mou práci. Jedna strana chce, aby se vše posunulo a druhá? Tak ta to pro změnu brzdí. A já mezi těmito dvěma stranami bruslím. Prý je příští rok olympiáda, tak se asi přihlásím jako krasobruslař. 

Zde musím poděkovat své ženě, která doma všechno statečně zvládá. Od tlaku v práci po rozbitou pračku doma. Toto jsou přesně ty chvíli, kdy si říkám, jestli tohle všechno za to stojí. Ano, rozhodl jsem se tak. Věděli jsme do čeho jdeme. Ale začíná se to kupit. Trochu se bojím, aby nás to nesemlelo. 

Nicméně to právě v tuto chvíli nevyřeším. Můžu jen doufat, že se vše hne a já se budu moci brzy vrátit domů. A tak si jdu udělat další kafe a pokusím se přežít do dalšího večera.

Obrázek vygenerovaný ChatGPT na základě textu.