blog 8 - Afrika a Omán - část 2

Mizím z Ománu. Po téměř týdnu bez jednoho dne. Omán je určitě krásná země, ale v tomhle ročním období, tedy na konci července, spíše připomíná peklo na zemi, než malebnou arabskou zemi. O Ománu jsem si načetl několik informací - nemají žádné výškové budovy a jsou více tradiční. Musím však suše konstatovat, že při venkovních teplotách přes 40st. jsem nevylézal z hotelu. 

Hotel jsem zvolil Aloft - součást Marriottu, kousek od letiště. S cenou do 50USD za noc to byla velmi přijatelná volba. Alespoň jsem si nahnal nějaké noci do Marriott Bonvoy programu. Hotel disponuje několika restauracemi a jelikož venku je vážně nesnesitelně, volím stravování právě v těchto restauracích. Zde bych si dovolil tip. Je jedno, jestli máte nějaký status v Marriott Bonvoy, stačí být členem a v restauracích máte 20 % slevu. Stačí ukázat vaše Bonvoy číslo. 

Špagety Bolognese - jistota všude na světě.

Ven chodím zásadně po západu slunce, tedy okolo 18:30. Nějaký pohyb potřebuji a vždy se vydám do okolí hotelu. I tak je teplota hodně přes 30st. takže žádný dlouhý výšlap to není. Alespoň si pochytám pár Pokemonů a roztočím několik PokeStopů. Ano, je mi přes 30. Jeden podvečer se jdu projít na pláž. Věřím, že procházky po těchto dlouhých plážích musí být skvělé, ale v tomto počasí to nemá smysl. Tak alespoň smočím nohy. Teplota moře musí být taktéž přes 30st. a k osvěžení to má stejně daleko, jako stát opodál ve stínu palmy v pravé poledne.

Pláže pěkné, teplota moře vysoká, stejně jako teplota vzduchu. 

Jelikož žádná schůzka nedopadla, domlouvám se s vedením, že zmizím do Nairobi. Letenky jsou měl koupené už při příletu a jelikož o víkendu jsou všechny lety vyprodané, volný je pouze business, tak vysvětluji šéfovi, že nejlepší bude zmizet ještě v pátek. A tak se také děje. Zřejmě bych si business class obhájil, ale já chci za každou cenu pryč. 

Před odletem navštěvuji PrimeClass lounge. Vzdušný salonek, který je ale neskutečně plný lidí. Volné místo nacházím u dětského koutku, kde naštěstí žádné dítě není. Jelikož nemám moc hlad, dávám si pouze ovoce. Na výběr je ještě nějaká pasta, několik salátů, hranolky. Jako plus vidím bar s italským kávovarem. Je zde možnost si objednat koktejly, pivo, ale za mě hlavně slušné kafe. 

Let z Muscatu je prázdný. Doslova. Jestli je na palubě 10% obsazených míst, tak to je hodně. Většina si zabírá trojsedačku, já sedím na svém místě 16K s větším prostorem pro nohy. Co mě překvapuje, je servis. Sice jsem již letěl v obráceném směru, ale let jsem kompletně prospal. A ani mě nenapadlo, že na hodinovém skoku nějaký servis bude. Světe div se byl. Pita chleba, hummus, salátek a ještě jiný salátek. Plus pomerančový džus. 

Servis během hodinového letu ušel.

Po příletu do Dauhá, chci zkusit nově nabitý status Silver a tedy i Silver lounge od Qatar airways. V Dauhá znám Al Maha a Oryx salónky. Al Maha south je taková natřískaná naleštěná bída. Al Maha north je o poznání vzdušnější, ale s místem to je také na pováženou. Obvzláště v době transitní špičky. Oryx south je poměrně příjemný salonek s přívětivou atmosférou, avšak disponuje jen jednou sprchou. 

Tento report píši právě ze Silver lounge a na první dobrou se jedná o poměrně vzdušný salónek s výhledem na plochu. Co je velký špatný, jsou zásuvky. Al Maha a Oryx disponují všemi typy zásuvek. Bohužel Silver lounge má pouze americký typ a USB-A porty. Naštěstí mám jeden kabel s Ačkem na jedné straně. Výběr jídla je dle mého subjektivního názoru o něco málo pestřejší, ale žádný zázrak to není. Co je však pozitivní, je počet míst k sezení. Oproti dalším salónkům, ve kterých jsem byl, tady není tolik lidí. Jsou tu jen kartičkáři jako já. A hlavně tu jsou sprchy, což vždy oceňuji. 

Qatar Airways Silver lounge south s výhledem na plochu.

Dnes mě ještě čeká přelet do Nairobi. Sedím na 20D, původně jsem chtěl sedět na 18D, ale byl jsem přesunut. Ale to mě netrápí, je to místo v uličce, v batohu mám masku na oči a nabitá sluchátka. Hodlám ten let prospat. 

No a co mě čeká dál? To je teď ve hvězdách. Určitě v Nairobi strávím pár dní. Pak je ve hře přesun do Ugandy a také návrat do Ománu. Osobně pevně věřím tomu, že se domů dostanu příští pátek. Ale jak znám místní poměry, tohle budu vědět až v momentě, kdy budu usedat do letadla směr Dauhá a domů.