blog 75 - dneska volně

Další týden utekl jako voda. Další týden, dva hotely, 7500km. Sám. Dnes mám v plánu nevylézt z postele. Maximálně půjdu na krátký nákup, protože mi na pokoji došla voda. 

Obvykle mi toto odloučení nevadí. Ale dnes to je jiné. Bolí mě hlava a jsem spálený od sluníčka. Neočekával jsem, že z původních 3 dnů na cestě, se vyvinou 2 týdny. A dneska nevím, co mám dělat. Má hlava se toulá od myšlenky k jiné, odkládám zprávy klientovi a nevím, jestli se mi chce spát nebo koukat na film. 

Když už pustím YouTube, tak videa mě baví 2 minuty a pak hledám jiné. Mám koukat na dokument? Na stand-up? Nebo si jen pustit písničky. Dnes je to poprvé, co se cítím doopravdy sám. Nic na tom nemění ani čilá komunikace s rodinou. 

Nejraději bych se zabalil do klubíčka a neexistoval. Na druhou stranu nechci plýtvat časem. A tak jsem takto zaseklý už od probuzení. Střídám YouTube a Netflix, došel jsem na snídani a pak nejdál do lednice pro pití. Nic víc jsem nezvládl. 

Zavřel jsem všechny dveře a zatáhl závěsy. Zapnul jsem na dveřích značku nerušit. Nechci světlo, nechci být rušen. I představa, že půjdu pro pití, mě vyčerpává. 

Avšak i toto beru jako součást. Sám nevěřím tomu, že všechno bude růžové. A tak dnes budu jen balancovat mezi tím, jestli se přikrýt dekou nebo si jít nakoupit. To prostě k cestám patří. 

Obrázek vygenerovaný pomocí ChatGPT na základě textu.