blog 71 - když nemůžu usnout

Je to již můj rituál. Usínám u televize na gauči, sotva držím oči. Manželka už většinou spí. V tom se probere a řekne: jdu do postele. Super, já taky a velmi líně se přesunu z gauče. Zavírám oči a najednou nemohu usnout. Hlava se rozjede do neskutečných obrátek a vymýšlí všechno možné i nemožné.

Tohle se děje téměř každý den. Žena mi už koupila i diář s textem na přebalu: myšlenky, které mě napadly ve tři ráno. Nikterak tomu nebylo ani včera večer. Avšak z abstraktních "snů" jsem velice rychle přešel ke konkrétním krokům. Je až z podivem, že si většinu věcí pamatuji. Většinou totiž usnu v momentě, kdy začínám přicházet na nějaké řešení či nápad.

Málokdy si totiž věci zapisuji. Nechce se mi svítit a hlavně mě většinou bolí oči a tak se je snažím mít zavřené. Přeci jen se chystám spát. Zároveň mi toto funguje jako filtr. Co si nepamatuji, to za to nestálo. Jak jsem již napsal, včera jsem však přemýšlel v hodně konkrétních krocích. A tak si jich hodně pamatuji.

Relevantnost mého včerejší přemýšlení se potvrzuje hned další den, tedy dnes. Je sice neděle, ale měl jsem schůzku s účetním. Je to pro mě nová zkušenost, nikdy jsem účetního neměl. Ten mi navrhuje několik kroků a jeden z nich mi do mého schématu zapadá přímo dokonale. Doporučuje mi totiž založení sróčka.

Sedím právě v kavárně a rekapituluji si veškeré včerejší myšlenky. Od abstraktních, tedy o vlastním bydlení, až po konkrétní, jak to bude s mým dalším kariérním směřování. Dospěl jsem totiž k závěru, že se jen vezu. Jsem na vlně, na kterou jsem naskočil a nedělám nic pro to, abych se posunul. Přijímám věci tak, jak jsou.

Uvědomil jsem si, že to je strach, který brzdí můj další rozvoj. Že jsem se spokojil s tím, co dělám. Že nechci riskovat nic z toho, co jsem získal. Zároveň se však nechci omlouvat tím, že jsem ještě před půl rokem byl rád za ušetření několika tisícovek a dnes to je v násobcích. Celý tento příběh může ze dne na den skončit. A co pak dál.

Založení vlastní s.r.o. není nic, co by mě v budoucnu spasilo. Ale je to další krok k tomu, jak být pojištěný na nenadálé situace a být i více svobodný. Zamyslel jsem se i nad schématem budoucích kroků. A vlastně i minulých. Vždy jsem šel cestou, kterou jsem znal. Nebo alespoň lidi na ní. Nicméně bublina lidí, se kterými bych mohl spolupracovat, není nekonečná. A tak je potřeba seskočit z vlny, na které jsem a začít budovat vlastní potůček.

Ano, měl jsem do včerejšího večera sny a vždy jsem reflektoval to, co se mi děje. Ale teď musím začít stavět. Jsem v pozici, kdy si to můžu dovolit. Mám chápavou a podporující ženu a klienta, se kterým mám prostor na další projekty.

Když se nad tím zamyslím, tak těch 6 měsíců zafungovalo jako období, ve kterém jsem si odpočinul, vydělal a hlavně měl prostor najít sám sebe. Před 6 měsíci jsem mluvil abstraktně, o vizi, smyslu a cestě. Dnes mluvím o jednotlivých krocích. Byl to čas a jedna myšlenka, co mě dovedlo k dalšímu rozhodnutí. Co bude dál? To ještě přesně nevím, ale s.r.o. založím. Nechám vytisknout vizitky a vydám se na nějaký veletrh. Jestli to bude mít přínos? To těžko říct. Musím to však zkusit, abych věděl, že chci po téhle cestě jít. Zda energie a riziko za to stojí. Je to přeci jen další dílek do mozaiky hledání mého šťastného života.

Obrázek vygenerovaný pomocí ChatGPT na základě textu.