blog 70 - ohlédnutí

Sedím uprostřed Holešovic ve fancy kavárně a pracuji na noťasu. Nepiji sice alternativní mléka, chocomocochina atd. Mám espresso a karafu sodovky. Byť jsem sem dojel na sdíleném kole, to ale spíš pro pocit, že mám nějaký pohyb. 

Poslední dny špatně spím. Buď nemohu usnout nebo se mi prostě nechce. Včera v noci jsem přemýšlel nad tím, co se kolem mě děje, co všechno jsem udělal a co všechno jsem zažil. 

Začalo to článkem z města, ve kterém jsem vyrůstal. Po městě se pohybuje nějaké individuum, které ohrožuje spoluobčany nožem, ale město s tím nic nezmůže. K tomu jsem si postavil ten kontrast sebe. Už téměř rok nepiji. Zamyslel jsem se nad tím, co mi to přineslo. 

Už jsem o tom jednou psal, že toho na první pohled moc není, ale opak je pravdou. Jsou to nové nápady a myšlenky, které se snažím realizovat. Například mám mnoho věcí, o kterých mohu psát. Nebýt tohoto rozhodnutí, tak bych zřejmě také odešel z předešlého zaměstnání, ale volil bych nějaké běžnější povolání. 

Nejspíše by se awesomeland více pohyboval v rovině - jak to chodí v práci a jak to vidím já, než spíše forma deníku. Jestli je jedna nebo druhá forma lepší, kdo ví? Mně to takto vyhovuje. 

Dále jsem zjistil, že daleko lépe přijímám věci, které se mi v životě objevují a reaguji na ně více pozitivně. Od stravovacích návyků, přes řešení domácích otázek, až po vyznačení hranic v práci. 

Zároveň mám více energie a dokáži lépe filtrovat okolnosti. Díky tomu mohu v tuto chvíli jednat o novém projektu v Keni a začít s novým projektem, který je zaměřený na společné soužití. 

U tohoto se zastavím. Je to nápad z dnešní noci. Zamyslel jsem se, že mé stravovací návyky a způsob života nejsou všeobecně pozitivně vnímány, zejména na trhu. Ano, jsou tu tendence omezovat alkohol, existují nealkoholické verze prakticky čehokoli, nealko Gin mám doma, ale ještě jsem nenašel místo, kam bych zašel večer na drink. Respektive, kde by většina osazenstva nepila. 

Tak se zrodil nápad Čisté hlavy. Baru, kde bude jen nealko. Myšlenky jsem spojil i s předešlou návštěvou Staré školy, kavárny, ve které pracují hlavně lidé v důchodovém věku. Proč tedy nepropojit tyto dvě sféry? Přes den kavárna, kde bude obsluha z řad lidí v důchodovém věku nebo s nějakým tělesným postižením a večer nealko bar. 

Myslím, že každý z nás má co nabídnout, tak proč do toho nezakomponovat různá školení, řemeslo, atd.? A proč do toho rovnou nezačlenit dětské domovy? Vždyť ukázka řemeslné práce, osahat si veškeré náčiní a tvořit hmatatelné produkty, je jednou z nejhezčích věcí. 

A pak jsem se dostal do fáze, že nejlepší místo, kde by toto všechno mohlo vzniknout, je v nové připravované čtvrti v Bubnech. Místo, které má propojit Letnou a Holešovice a je rozděleno vlakovou tratí. 

V kontrastu s tím je má práce. Na jedné straně se neustále dohaduji s dodavatelem a krotím jeho vášně v businessu, odrážím nesmyslné nápady a snažím se do naší otázky vnést řád. Snažím se vybudovat vlastní rameno businessu v Africe, které nebude závislé na dalších lidech. 

Kariérně jsem se posunul na další metu, která by měla mně a mé ženě zajistit materiální stránku a byt. Chybí mi však hlubší smysl. A tím je právě výše zmíněná myšlenka, řekněme, komunitního centra. 

Jsem možná naivní, snílek, ale zároveň si říkám, že pokud nebudou přicházet podobné nápady, tak sklouzneme pouze k honbě za penězi. Přesně tak, jak se to stalo teď mně. Za svou prací vidím zejména finance, ale chybí mi ten smysl. Zároveň si nemyslím, že se tyto dvě věci musí vylučovat. A pokud to není v jedné z nich, tak to prostě propojím ve dvou různých projektech. 

Mám ze sebe radost. Vnímám tu cestu, po které jdu a teď i vidím, kam mířím. Jako vždy nevím, zda to je tak správně, ale cítím, že ano. A to je na tom to krásné. Možnosti a pestrost. A tak to mám rád. 

Obrázek vygenerovaný pomocí ChatGPT na základě textu.