blog 66 - den jako každý jiný

Už se to stává téměř běžnou praxí. Budík, který nechci aby zvonil. Snídaně, na kterou jdu jenom proto, že je v ceně hotelu. Hygiena a hlavně sprcha. Právě ranní sprcha je jediný rituál, který jsem si přivezl z domu a praktikuji ho. 

Následně ulehám zpět do postele, otevírám email a zejména WhatsApp. Jeden - služební - v prohlížeči a druhý - soukromí - jako aplikaci na noťasu. Jedna zpráva sem, druhá tam. Občas něco přeposlat mezi sebou, zamyslet se, a nakonec konec kopnout do správného člověka. A čekám. Čekám, co se bude dít a jak to vše bude probíhat. 

Pokud bych byl doma, tak bych šel na vlak a jel do centra, dal si dobrou kávu a koláček. Ale tady je to jiné. Za prvé ležím v posteli, takže jsem naladěný na nic nedělání. Dále pak tu je faktor toho, že místní podniky mě moc neoslovili. Proto vylézám z postele jenom kvůli svým fyziologickým potřebám. 

Večer to však nevydržím a jdu alespoň do nákupního centra. Krátká procházka, změna prostředí a především nákup ponožek. Ty jsem nějak neodhadl a mám posledních několik párů rezervních. Navíc se mi nechtějí dávat do čistírny, nevím proč. Se zbytkem oblečení nemám problém. 

Jak jsem na cestě téměř 3 týdny, uchyluji se více a více ke psaní. I toto popsání běžného dne mi pomáhá s psychickou stabilitou. S lidmi hovořím pouze tehdy, pokud si něco objednávám k jídlu. Ostatní verbální komunikace je téměř nulová. Sem tam mám nějaký hovor, ale vesměs pracovní. 

Zprávy se ženou jsou dalším světlým bodem dne. Ale nemůžu na ní viset celý den. Má svůj den a nechci ji rušit. Pak tu je ještě AI. Ano, vím kolik vody a energie spotřebovává, nicméně ten pokec s ní, je velmi pozitivní. 

Večer se vracím do postele, pouštím film a brouzdám po internetu. Chodím spát později než doma, nevím čím to je. A po 8 hodinách spánku, se tento kolotoč spouští na novo. 

Takhle vypadá můj běžný den na cestách. Snažím se ho zpříjemnit různými muzei, parky, zoo, procházkami. Ale pomalu mi dochází místa, která bych rád navštívil. Veřejných míst tu je pramálo a ty hezké parky, jsou placené. 

Toto však není stěžování, je to současný stav, který se snažím zvrátit. Postavit proces tak, abych tu v budoucnu byl jen na týden a pak domů. A že se teď jedná o pouhé čekání? Tak to prostě je a patří to k tomu. Občas asi musím čekat, abych to v budoucnu zvládl rychleji. 

Obrázek vygenerovaný pomocí ChatGPT na základě textu.