blog 59 - tady a teď

Tento měsíc je trochu více hektický, než jsem předpokládal. Německo, Albánie, Německo, Keňa. Doma jsem strávil v tomto měsíci nějakých 6 dní. A jelikož sedím opět na letišti, vím, že do konce měsíce se doma neukážu. 

Vracím se právě do Keni, kde potřebuji dotáhnout jeden obchod a udělat kontrolu. Hotel mám sice jen na týden, ale nemám zpáteční letenku a je mi zcela jasné, že to bude déle, jak na týden. I předchozí zkušenost, kdy jsem v Ugandě byl místo 4 dní nějaké 3 týdny, mi to potvrzuje. 

A tak mám na víkend několik plánů. Jedním z nich je, že se zaletím vykoupat do Mombasy. A zároveň se tam kouknu do nějakého bývalého lomu, ze kterého je právě ZOO. Pokud tam budu další víkend, rád bych se jel kouknout na Mt. Kenya + nějaké Safari. A cestu domů plánuji přes Cape Town. 

Když jsem si procházel, co všechno bych rád viděl a zažil, uvědomil jsem si jednoduchou věc – chci všechno. A hned. Nacpat maximum do minima času. Jenže… co budu dělat příště? Vím, že tohle nejspíš nebude poslední výlet. 

Toto "mít vše hned" vnímám jako velký prostor k posunu. Zapracovat na tom, že je potřeba být trochu trpělivější a věci si více užívat. Táhne mě to všemi směry a já to chci hned. Ale právě tím se připravuji o možnost ty chvíle opravdu prožít. A to vnímám jako chybu.

Nejde ani tak o náklady a stres, ale o ten postupně mizející "WOW efekt". Každý zážitek bledne rychleji, chci víc a víc… Ale co když méně je vlastně více? Kvalita místo kvantity. Intenzita místo rychlého "viděl jsem, nashledanou".

Ano, mám na čem pracovat. Je to další z poznání, které mohlo přijít dřív, ale jsem vděčný, že přišlo vůbec. Dává mi šanci posunout se dál. Vidět věci z jiné, nové perspektivy. A možná mě to zavede úplně jinam, než si dnes myslím. A právě v tom je to kouzlo, které mě na tom baví.

Obrázek vygenerovaný pomocí ChatGPT na základě textu.