blog 58 - nová éra, nebo?

450km do cíle. 5 hodin ráno. To je můj dnešní začátek. Tuhle cestu znám dokonale. Už ani nepouštím navigaci, stejně vím, kudy pojedu a pokud bude zácpa, tak se nic neděje. Maximálně se zdržím. Ale něco je přeci jen jinak. Dnes tuto cestu jedu naposledy. 

Tedy alespoň pro blízkou budoucnost. Nikdy se nesnažím pálit mosty a přestože má spolupráce s německou firmou končí, neznamená to, že někdy v budoucnu nemusí nastat chvíle, kdy si budeme moci vzájemně vypomoci. 

Cesta utíkala v celku pohodlně a já, jako vždy, poslouchal náhodný playlist. Dnes jsem měl chuť si trochu zazpívat, takže jsem zvolil CZE hity. Po cestě jsem přemýšlel nad tím, co mě čeká. Tedy odevzdat auto, dohodnout se na posledních krocích a předání několika podkladů. 

Sice jedna věc končí, ale nová nepochybně začne. Přeci jen hned v neděli odlétám do Keni. Plánuji tam být až 3 týdny, mám nápad na blog, IG a YT kanál, ale to třeba až později. Do toho řeším možnou spolupráci v Číně. Vlastně se usmívám, neboť tím, že odpadne tento klient, odpadne stres z toho, že neví o dalších projektech. A tak se usmívám a těším se na novou éru. 

Během tohoto přemýšlení začne hrát nějaká písnička, která ve mně vyvolá pocity toho, že přeci jen není potřeba to hnát takhle do výšin, že kariéra není všechno. A já se zamyslel nad tím, jestli je tohle všechno v pořádku s ohledem na mou ženu. 

Toto však potřebuje čas. Na jedné straně to je zajímavá práce, která nám do budoucna umožní žít ve vlastním, na druhou stranu to je odloučení, které podstupujeme až příliš často. A tak jsem se zamyslel, jestli je to takto správně a jestli neexistuje nějaká další cesta. 

Jak jsem již napsal, bude to potřebovat čas a teď ho budu mít, snad, dostatek. A ať to dopadne jakkoli, bude to s pevným vědomím toho, že jsme si to všechno, společně, rozmysleli. 

Obrázek vygenerovaný pomocí ChatGPT na základě textu.