blog 57 - nejsem fancy

Měl jsem představy, jak budu točit videa, jak skočím s padákem, budu se potápět. A tak sedím na posteli, dělám věci do práce a za chvilku půjdu na pláž, kde se vyvalím pod slunečník. Prostě nejsem fancy kluk. 

Přemýšlel jsem o těch všech věcech, co bych rád zkusil, udělal a nebo postoval. Všechno mě to láká, ale když má přijít na věc, jsem raději pecivál. Víkend jsme strávili na pláži a já se kochal pohledem do dálky. Bez mobilu, hudby. Společnost mi dělala hra světel odrážejících se od vln na hladině a zvuk šplouchajícího moře. Byl jsem vyklidněný. 

S postupem času potřebuji toto vypnutí čím dál více. Sice mám GoPro a zdají se mi sny o tom, jak ho všude možně používám, ale když přijde ten čas, kdy doopravdy mohu, raději vypnu. Zároveň si však uvědomuji, že poslední půlrok byl hektický a další bude také. A až se vše srovná a najdu ten správný rytmus, přijdou na řadu tyto fancy věci. 

Nebo? Měl jsem ideu o tom, že budu dělat to, co chci a třeba tím někoho inspiruji k zamyšlení o životě. V dobrém nebo špatném, to je vlastně jedno. Podstatné je to slovo - zamyšlení. Já teď nejvíce bojuji sám se sebou. Je to rozkol mezi jistotou, svobodou, lifestylem, no prostě vším. 

Nemám řád, mám jen odevzdávat výkon, za který mi platí a to je vše. Jestli to dělám ve dne, v noci, doma nebo na Antarktidě, je všem jedno. Dodej a my tě zaplatíme. Sice to zní super, ale nedokázal jsem si na začátku ani představit ten vnitřní boj. 

Přeci jen chodit do práce od do, vědět, že mám dovolenou a že mi peníze dorazí na účet toho a toho dne, je pohodlné. Na začátku jsem si myslel, jak mě to svazuje, teď, s odstupem času vidím, že to má i své benefity. 

A tak fancy věci odkládám a rovnám sám sebe. Nebalím to, jen potřebuji najít směr a rytmus k tomu, abych mohl být sám sebou.

Obrázek vygenerovaný pomocí ChatGPT na základě textu.