blog 56 - můžu být jen tím...

...co si sám dovolím. Tahle věta mi běžela hlavou celé odpoledne, které jsem strávil pohledem na rozbouřené moře. Dospěl jsem k ní poměrně snadno. A to při rekapitulaci všech kroků, které jsem v posledním půl roce udělal. 

V minulosti jsem slýchal, že můžu být tím, čím budu chtít. Jen je potřeba chtíč, ctižádost, motivace a nekoukat doleva, doprava. Toto mi říkával táta a já té větě nějak nevěřil. Říkal jsem si, že přeci jen chtít nemůže stačit. V mém případě jsem měl pravdu. 

Chtění mi totiž doopravdy nestačí. Ani si nestačí věřit, být motivován, jít si za svým. Tyto fráze jsou totiž až druhým krokem, který musím udělat. Prvním je si to nejdříve dovolit. Sám sobě. Sám v sobě. Nemůžu přeci očekávat a chtít se válet na pláži a zároveň být placen. Zajisté, dopoledne pracuji, jdu si zaplavat, odpoledne pracuji. Ale ve skutečnosti neodpočívám, neužívám si to. Pořád jsem ve střehu, jestli nezazvoní telefon, kontroluji emaily. 

Musím nejdřív najít hranici, co je přijatelné pro mě, co pro chlebodárce a hlavně co je cílem celé cesty. Co po mně zůstane. A pak si to dovolit udělat. Znám se a lítám z extrému do extrému, myslím si, že všechno zvládnu a pak nedělám nic. Dnes jsem sám na sebe zařval: "STŮJ!, zastav se a zamysli se!". Doufám, že jsem na sebe fakt řval jen v duchu. 

A tak jsem se zastavil, čučel do vln a? A nic nevymyslel. Je to moc krátký čas. Trochu doufám, že to nebude potřebovat týden a půl. Ale i kdyby, tak se nic neděje. Hledám blaho pro sebe, svou duši, své místo na světě. Hledám, jak si život tady užít a něco předat. To nevymyslím za den. A ani to nemusí být správně. Před půl rokem jsem si také myslel, jak cesta, na kterou se vydávám, je správná. 

Není, necítím se v ní a místo tvoření přidané hodnoty jsem pasivní, řekl bych vypnutý a hlavně bez smyslu. Život je pro mě jedno velké kouzelné místo, kde můžu být jen tím, co si sám dovolím.

Obrázek vygenerovaný pomocí ChatGPT na základě textu.