blog 55 - moudrost vědmy

Zjistil jsem o sobě jednu věc. Blog a myšlenky formuluji na dvou místech a jedné činnosti. Tou činností je chůze a během ní probíhá nejvíce myšlenek. Ale ty většinou nikam nezapíši, protože prostě jdu. Je pravda, že jsem si ty nejdůležitější naučil nahrávat, ale o tom až někdy jindy. No místa jsou dvě. Gauč a salónky na letišti či v letadle. A já jsem dnes opět v salónku. 

Poslední týden řeším spolupráci v Německu, která se nevyvíjí podle představ chlebodárce a ani podle mé. Celé to je tak nějak na vodě a hrozí konec našeho pracovního propojení. První, co mě napadlo, když jsem se to dozvěděl bylo, že jsem selhal. Že jsem neposunul ani firmu, ani sebe. Postupem času toto ustoupilo a racionálně jsem vyhodnotil, že se nejedná o mé selhání, ale celkově o bídně nastavenou spolupráci. Abych to vysvětlil - chlebodárce očekává, že si budu hledat práci a já po čem sáhnu, tak už je v nějakém procesu a nikdo to nechce pustit. Takže nakonec jsem pasivní, protože není nic, co bych mohl dělat. 

Další, co mě začalo trápit, je výdělek. Přijdu o několik tisíc EUR měsíčně. Sice nejsem závislý pouze na tomto chlebodárci, pokles v příjmu je však znatelný. Uklidňoval jsem se tím, že to ještě nějak vymyslíme a že to ještě není finální rozhodnutí. Nebo, že si ještě něco najdu. 

To mě dostalo pod tlak. Sám sebe jsem přidusil v rozhodování a úsudku. Ještě včera jsem tlačil na kolegy, aby mi něco dali, čím bych mohl pomoci a co bych mohl posunout či přebrat. Ne. Takhle žebrat o kůrku chleba nebudu. To mi došlo dnes. 

Čas, který uběhl mezi prvním vyřčením o konci a dneškem, je týden a půl. Tím si poprvé definuji časový horizont, který bude pro mě nedotknutelný. V tomhle čase nesmím udělat žádný zběsilý krok. V tomto týdnu a půl je čas na smutek, zlost a všechny ty negativní emoce, jen ne na rozhodování. Jestli to je pravidlo, to ukáže až čas. 

I proto mám rád film Matrix. Nejde o to, že to je Sci-fi, ale o hlášky z tohoto filmu. Vybavuji si jednu od vědmy, kdy se jí Neo ptá, jak dopadne válka. Ona mu odpoví, že nikdo nevidí za horizont, kterému nerozumí. A pro mě je ten horizont tento jeden a půl týdne. 

Dnes možná nerozumím předešlému rozhodnutí, ale rozumím následujícím krokům. A to mi dává energii začít znovu budovat vlastní budoucnost. Více otevřeně a hlavně za jasný podmínek, které mi u Němce chyběly. 

Obrázek vygenerovaný pomocí ChatGPT na základě textu.