blog 52 - prostě mě to baví

Občas si připadám, jako bych měl maniodepresivní psychózu. Má žena tvrdí, že mám pouze ty manické fáze. Já se však občas přistihnu při té, řekněme, smutnější. No, já bych řekl pasivní části, kdy se mi nic nechce, nemám náladu a pořád bych spal. Tuto fázi jsem měl před nedávnem a je ta tam. 

Poslední dobou jsem v té manické fázi. Tedy mám x nápadů, co dělat a ani to, že bych měl přijít o klienta v Německu, mě nijak nerozhodilo. Ba právě naopak. Když to nebude fungovat dál, tak mám prostor pro něco dalšího. Potenciální klient v Itálii, teoretická spolupráce s Čínou, možná realizace obchodu kávy. A mnoho dalšího. 

Včera jsme byli na pivním kvízu. Byl atypický v tom, že nebyl zaměřený na znalosti, ale spíše na zpracování vjemů, kreativitu atd. A v jednom kole se objevila Jihoafrická republika. A mně se dnes vyrojila myšlenka, co začít tvořit nový pohled na Afriku. Poměrně často tam musím, nemám jasně ohraničený čas příjezdu a odjezdu, je tedy prostor pro cestování. A už jsem opět v myšlenkách, co by vše šlo dělat. Jak to udělat a jak to zrealizovat. 

Letenky check, víza? Check. Zřejmě nebude možné vycestovat na víkend z Keni do JAR, právě kvůli vízům, ale co si tu cestu prostě prodloužit o dva dny? Jen se zaletět kouknout do Cape Town na Mys dobré naděje? Sednout na útes, kochat se pohledem na oceán a představovat si, jaké to muselo být pro mořeplavce dobré znamení, když právě tudy před staletími pluly. Měl bych si to nastudovat. 

A tak ztráta jednoho projektu vytvoří druhý, třeba ne nutně ziskový, ale pro mě důležitý. Hodnota cestování, svobody, přemýšlení, představivosti a vnitřního klidu za to stojí. A už se těším, jak budu stát na útesu a hledět na oceán směr Jižní pól. 

Obrázek vygenerovaný pomocí ChatGPT na základě textu.