blog 51 - jsem jinde

Pondělí a Německo k sobě už tak nějak patří. Dnes je to však jiné. Sedím na hotelu a nejedu domů. Popíjím nealko Henkell šumivé víno, no nic moc, ale za ty peníze to je ještě slušné. 

Během cesty sem, kterou jsem si naplánoval před dvěma týdny, mi přišel email o tom, že tuto spolupráci budeme muset ukončit. O to větší překvapení pro chlebodárce bylo, když jsem se ještě dnes objevil ve dveřích. Sice jsem nic netušil, na email jsem během cesty nekoukal, ale i tak to bylo komické. Hej, mi ti rozvazujeme kontrakt, co tu děláš? 

Posadili jsme se do zasedačky a probírali uplynulé měsíce. Nebudeme si tu mazat med kolem huby, bylo to trochu o ničem. Jak pro ně, tak pro mě. Pro mě to mělo jen dvě pozitiva - auto a peníze. Je až neuvěřitelné, jak věci přichází tak, jak mají v čase, ve kterém mají. Nebo alespoň u mě. 

Ano, je to mínus několik tisíc eur měsíčně, ale minulý týden jsme s mým koučem započali novou, řekněme, éru mého dalšího rozvoje. Definovali jsme cesty, po kterých půjdeme a zřejmě odhalili důvody, proč jsem byl v minulých týdnech neaktivní. Delší dobu jsem měl pocit, že má cesta nikam nevede. Jak jsem již psal, že jsem se vydal na vlastní cestu, ale vlastně že vůbec. 

A tak jsem seděl v zasedačce a jen se usmíval. Sice jsem byl nervózní, ale ne kvůli tomu, že rozvazujeme kontrakt, ale abych zvolil ta správná slova o tom, že tohle není konec, ale pouze revidování našeho vztahu. Byl tu nějaký začátek, diametrálně odlišný průběh a teď rekapitulujeme. A nedává nám to smysl. Ani jednomu. 

Dohodli jsme se, že se ještě potkáme s majitelem. A má závěrečná otázka na konec -  nebo spíš odpověď na ní - byla více než výmluvná. Když jsem se zeptal, co můžu v posledním měsíci ještě udělat, tak oni vlastně ani neví. A právě v tom ani jeden nevidíme smysl. 

Mně už však naskakuje husina. Opadl ze mě jakýsi balvan. Před více než půlrokem jsem se odhodlal, jít vlastní cestou. A ano, je to začátek, takže jsem jsem došel do slepé uličky. Jelikož jsem měl hlavě už několik dalších variant mých budoucích kroků a možností, stále jsem cítil jakýsi blok. Blok v tom, že budu kontaktovat lidi v oboru, sice s jinou možností spolupráce, ale pořád mě to tížilo. A přesně v ten moment, kdy jsem si řekli, že nebudeme pokračovat, tak blik. Můžu s klidným svědomím kontaktovat kohokoli. 

Teď, večer, několik hodin po této debatě sedím v pokoji, mám tu nealko šumivé víno a cítím vděčnost. Za zkušenost, za možnost, za další posun. Jsem už jinde a s vděčností budu na tyto 4 měsíce vzpomínat. 

Obrázek vygenerovaný pomocí ChatGPT na základě textu.