blog 47 - už nepospíchám

Trochu jsem se zamyslel, jestli tento příspěvek patří do tohoto vlákna nebo do cestování. Přeci jen se děje po cestě. Ale je to spíše myšlenka, než popis cesty, takže nakonec končí tady. 

Dnes jsem se vydal do kanceláře. Potřebuji zde vyřešit několik nezbytností, jako třeba mou fakturaci. A tak jako obvykle, chci vyrazit okolo 4:00, abych byl v kanclu okolo 8:30 - 9:00. Večer mě žena donutí nastavit si budík, jak je prozřetelná, neboť usínám na gauči, na 3:30 a druhý na 3:45. 

Večer usínám na již zmíněném gauči okolo 20:00. Žena mě budí po 22 a jen se přeplazím do postele. Budík ve 3:30 úspěšně ignoruji a vylézám až na druhý. Káva, sprcha, hygiena, najít noťas a brašnu a už sedám do auta. Je okolo půl 5 a příjezd na firmu mi to ukazuje v 9:16. Nepospíchám, nemám tam být v určitý čas. 

Cesta utíká jako vždy, D3 je poměrně málo vytíženou dálnicí. Ani na hranicích, kde se kope, se nezdržím. Přijíždím k Linci a začínám mít pocit, že nezaostřím oči ani na 5 vteřin. V tu chvíli neváhám, sjíždím k benzince, nacházím zašité parkovací místo a ani se neodpoutám a usnu. Po nějaké době mě probudí vypínající se auto s tím, ať si nezapomenu mobil. Toto sdělení ignoruji, trochu sklopím sedačku a pokračuji ve spánku. 

Celkem jsem na parkovišti strávil hodinu a půl. Do kanceláře jsem dojel okolo 11. Poslední úsek cesty jsem ale přemýšlel nad tou hodinou a kousek na parkovišti. Před deseti lety bych se asi zastavil, dal si RedBull nebo kafe a pokračoval, abych dojel v ten čas, jaký chci. Dnes ale ne, usínám a neřeším, jestli budu někde o hodinu dříve nebo později. 

Docházím k závěru, že mi žádná ušetřená časová jednotka nestojí za to, abych riskoval. Nastavuji tedy tempomat na 130km/h, ani o km více a zařazuji se do pravého pruhu. Neříkám, že neporuším a nepřekročím rychlost, abych někoho předjel, ale na běžnou jízdu v tom nevidím žádný benefit. To samé s jízdou bez pauzy. Možná bych byl v kanclu o hodinu a půl dříve anebo bych nebyl vůbec. Stojí mi hodinová úspora za neprožitých dalších 60 let? Ne, nutno podotknout, že to je poprvé, co nad tím přemýšlím. Ale nestojí. 

Závěrem bych dodal, že když jsem doma řekl, že jsem přijel o hodinu později kvůli tomu, abych se prospal, protože jsem už skoro neviděl, žena mi řekne, že jsem si měl vzít hotel a přijet o den později. A tak to je vždy, když jde o bezpečnost, zdraví a život. Žádná cena prostě není pro nás vyšší. 

Tak to je dnešní zamyšlení z cesty. Třeba se potkáme na benzince s kávou v ruce a nebo mě uvidíte chrápat s otevřenou pusou na parkovišti. 

Obrázek vygenerovaný pomocí ChatGPT na základě textu.