blog 40 - krize

Včera se zdálo být všechno jasné. Provedu kontrolu, převezmu dokumenty a tradá, můžu letět kam chci. I s tímto pocitem jsem šel spát. Před spaním jsem si ještě vypisoval s AI zprávy na téma cestování. Respektive mi posílala otázky a já na ně reagoval. 

Ráno po snídani jsem připravil nějaké věci pro druhého chlebodárce, zavolal si s jeho pravou rukou - abych věděl, jaká je situace na firmě a jestli někomu nechybím. A jsem rád, že nechybím, že můžu být tam, kde jsem. A pak už jen vyčkával na partnera klienta, abychom dotáhli naše záležitosti tady. 

Byl jsem připraven, veškeré otázky, které jsem potřeboval zodpovědět a věděl jsem, jaké dokumenty potřebuji vidět. Místní partner mě nechal čekat dost dlouho, ale z toho jsem si hlavu nedělal. Čekání je místní kolorit a to, že se dohodne něco na pondělí na deset dopoledne vlastně znamená ve čtvrtek v pět večer a ještě k tomu další týden. 

Nakonec jsem se dočkal a vydal jsem se do kanceláře, kde jsem měl připraveny veškeré nutné podklady. Ty mi přišly i v PDF a já měl tedy možnost vše probrat jak s právníkem, tak s AI. Až dnes jsem získal dojem, že je vše v pořádku, legitimní a že vše jede v lince, kterou očekávám jak já, tak klient. 

V kanceláři jsem dostal k podpisu dokumenty, které jsem skenoval ještě právníkovi k ověření. A tady jsme narazili na zádrhel. Nebudu jej rozepisovat, něco prostě nesedělo a ani já sám nevím co. V tu chvíli jsem se dostal do krize. Hlavou mi běželo: nemám na to, nebudu to dělat, tohle fakt není pro mě. Ten pocit, který ve mě zavládl, byl až skličující. 

Co mě uklidňovalo byl fakt, že dle všeho je vše legitimní a místní partner mi dal papíry, ať si je nechám do doby, než bude vše vyjasněno. Musím se přiznat, že čím dál víc si uvědomuji tu potřebu dát věcem čas. Že první reakce není vždy ta správná a pocit, že si mám koupit letenku a vypadnout domů, vrátit telefon a mít nudný život, opadla o několik desítek minut později. Přesně v ten moment, kdy mi partner říká, tak zítra. 

On ví, že je vše v pořádku, na nic netlačí a dodává mi pocit jistoty. Zjišťuji, že celý business, který se zde odehrává, není chaosem místních poměrů, ale chaosem klienta a prostředníka. A ač to může znít jako paradox, tak místní jsou více organizovaní, než "kluci" ze západu. 

Teď, když jsem zpátky na hotelu a mám u sebe veškeré papíry, které nejsou podepsané, analyzuji právě tuto část. Že kdesi v Africe je větší řád, než u nás na západě. 

Vygenerovaný obrázek pomocí ChatGPT na základě textu.