blog 34 - nový pohled na svět

Začal nový týden.
Pro někoho nejdelší bod do volna, pro někoho běžný den, a pro někoho nová výzva.
Pro mě – nový pohled na svět.

Celý víkend jsem byl jak praštěný do hlavy.
Nic se mi nechtělo. Byl jsem vyčerpaný i na uvaření kávy v kávovaru.
Na dnešek jsem spal mizerně, dobrovolně jsem zůstal na gauči. Až tak moc se mi z něj nechtělo zvedat.

Ráno bylo sice krušné, ale měl jsem dobrý vnitřní pocit.
Stále nevím, kdy odlétám – ale už mě to absolutně netrápí.
Až to přijde, zabalím si batůžek a vyrazím směr letiště.

Napsal jsem kamarádovi, se kterým jsem byl loni v Hondurasu, jestli letos podnikneme nějakou cestu.
Vím, že sám se nikam nevydá a jeho okruh přátel je omezený stejně jako můj, takže souhlasil okamžitě.
Vybrali jsme destinaci – a debata se rychle přesunula k mé práci.

Měl jsem hlad, tak jsem se vydal do města. Ještě ve vlaku jsme si vyměnili pár zpráv.
Začal jsem přemýšlet, co si dám k jídlu. A zároveň i o práci.
A dochází mi to:

To, co se teď kolem mě děje, už vlastně není práce.

Pokud to dobře uchopím a budu na tom stavět jinak, vznikne z toho pasivní příjem.
A velmi příjemný.

Oba projekty, které dělám, nejsou nikterak časově náročné.
Je potřeba je jen zkoordinovat.
A tím si otevřu čas – na cestování a na vlastní věci.

Tohle mě dnes uklidnilo.
Dalo mi to nový pohled na svět, na práci, kterou dělám, a urovnalo mi v hlavě tichý vnitřní boj.
Nejsem si sice stoprocentně jistý, kam mé kroky povedou.
Ale odboural jsem bariéru – sám v sobě.

A přitom stačilo jen:

• napsat kamarádovi,

• zamyslet se nad tím, jak se vlastně cítím,

• a dát si dobrý oběd.

Obrázek vygenerovaný na základě textu, pomocí ChatGPT.