blog 33 - čekám

Před třemi dny jsem si myslel, jak už budu kdesi v Africe.
Ale já teď sedím na gauči a koukám na Teorii velkého třesku.
Venku je pošmourno a mně se nic nechce. Ani přemýšlet.

Však je také neděle – den odpočinku.
Mně to ale vadí. Nechci být neproduktivní. Ale dnes se s tím hodlám smířit.

Začal jsem se těšit zpět do letadla.
Na celou akci "Afrika" se těším hlavně z důvodu letectví.
Nemohu se dočkat toho, až usednu na své místo, namáčknu se na okýnko a budu jen tupě sledovat, co se děje pod námi. Už mám i vymyšlené upgrady a využití přespání v Dauhá.

Plán tedy mám.
A jediné, co mě brzdí, je dohoda mezi mnou a chlebodárcem.
Jenže je víkend. Takže to bude muset počkat až do pondělí.
Což je další brzda – v pondělí je odlet v 10:00 a ráno nestihnu koupit letenky.

Celý víkend nemám jediný nápad.
A tak čekám, co přijde.
Tento čas nemám rád. Cítím se na hony vzdálený tomu, kde mentálně normálně bývám. A to mě štve.

Ale možná právě tohle čekání není zbytečné.
Možná to není selhání systému ani moje osobní slabost.
Možná je to jen chvíle, kdy se tělo odmítá hnát za dopaminem a jen si sedne. Dívá se ven. A prostě... čeká.

Obrázek vygenerovaný na základě textu pomocí ChatGPT.