blog 32 - a je to tady

Po třech měsících přichází ten moment. První zběsilá cesta do Afriky.
Doteď jsem si ji jen představoval a říkal si, jaké to asi bude. Podklady jsem měl připravené, ale samotná cesta pořád nepřišla. Všechno bylo jen teorie. Až do včerejška, kdy mi na WhatsApp dorazila zpráva:
"Dobrý den, můžete zajistit jeden obchod v Africe?"

Čekal jsem příval emocí, možná vlnu adrenalinu.
Nepřišla.
Začal jsem řešit praktické věci – letenky, hotel, soukromé záležitosti. Jak využít statusy u aerolinek a hotelů, jak poskládat cestu, aby dávala smysl.
Došlo mi, že mi ještě pár věcí chybí – třeba brašna na notebook a další drobnosti.

Ale co mě zarazilo nejvíc:
Byl jsem úplně v klidu.
Žádné vzrušení. Žádná výjimečnost.
Afrika? No a?
Možná je to zkušenost. Možná už samozřejmost. Možná jsem se prostě mentálně nastavil tak, že mě tohle nerozhodí.

Zajímavé na celé věci je ještě něco jiného –
poprvé kombinuji dva klienty. Jeden sedí v Německu, druhý teď potřebuje mou přítomnost v Africe.
Na začátku jsem si říkal, že to půjde skloubit. A zatím to tak i vypadalo. Pracoval jsem z gauče, odevzdával výsledky, a když bylo třeba, odjel jsem do Německa.

Teď to bude jinak.
Budu sedět někde v Africe, řešit obchod tam a zároveň pracovat pro Německo.
Zní to jako chaos, ale cítím spíš zvědavost než stres.
Možná je to funkční model. Možná ne. Čas ukáže.

A možná právě proto jsem tak klidný.
Protože už nemám potřebu přemýšlet nad tím, co kdyby.
Buď to bude dávat smysl, nebo ne.
A já si poradím v obou případech.

Obrázek generovaný ChatGPT na základě textu.