blog 3 - Afrika část 2

10 dní uteklo jako voda a já se stále nacházím v Ugandské Kampale. Všechny plány se sesypaly jak domeček z karet hned druhý den a mně bylo v půlce minulého týdne jasné, že se domů jen tak nepodívám. Celý náš business se váže na dalších několik institucí a ty tu prostě mají svůj vlastní čas. Alespoň se vyjasnila jedna věc - po dotažení projektu letím domů. 

Přelet z Nairobi byl celkem příjemný. Kenya airways mají na svých B737 plnohodnotnou business class, takže usedám do sedačky 1A a relaxuji. Spaní v salonku nebylo nikterak hodnotné, nicméně pořád lepší, než lavice v hale. Nebo nespat vůbec. Z Nairobi odlétáme na čas a po startu začíná servis. Na hodinovém skoku do Entebbe se podává snídaně - croissant a ovoce. K pití káva. Na takto krátkém letu je to dostačující a já se kochám výhledy. V dáli je vidět Kilimanjaro, pak oblétáme bouřkové mraky a nakonec dosedáme v Entebbe. Značně unaven jdu na pasovou kontrolu, kde už nejsem schopný odpovědět na otázku, odkud přilétám. Naštěstí paní vedle mě pohotově vypálí, že z Nairobi. Můj kufr vyjíždí téměř jako poslední a já pln očekávání vycházím do prostoru letiště. 

Snídané na hodinovém letu. Kenya Airways je slušný oddíl.

Zde poprvé vidím své jméno na tabulce. Je to zajímavý pocit, hlavně hřejivý z toho důvodu, že o mě vědí. Slečna mě odvádí k řidiči, který mi sděluje, že jedeme do jiného hotelu, než jsem nahlásil. Ok, nic se neděje, sice je plný, ale zřejmě se uvolnilo místo. 

Po příjezdu na hotel zjišťuji, že o mě nikdo neví a hotel je doopravdy plný a ten, který jsem si zabookoval, jsem zrušil. Volám tedy místnímu partnerovi a ten naštěstí situací řeší a zajišťuje mi jiný hotel. Není to žádná sláva, ale postel a sprcha je součást pokoje. Co mě velice nemile překvapilo, byla nefunkční Holafly eSim. Sice si platím worldwide connection, tak tady v Ugandě to je bída. Nakonec volím místní eSim přes Airalo. Sice má limity, ale je celkem funkční. 

Pohled z prvního pokoje na hotelu. Rekonstrukce pokračuje a to hned vedle pokoje číslo 5.

Během čtvrtka a pátku jsem chtěl vše vyřešit a nejdéle v pondělí se přesunout do Dubaje, nebo kam bude potřeba. Bohužel vůbec nic nejde podle plánu a tak víkend trávím částečně v kanclu, částečně na hotelu. Tento režim pokračuje celý týden a jelikož není nic potvrzeno, tak se ani nikam nevydávám. Jediné co, tak jsem si zařídil jiný pokoj, protože ten můj byl neskutečně hlučný. Slečna na recepci mi udělala upgrade pokoje, který je sice o trochu větší, ale hlavně tišší. 

Tím, že tu jsem déle než jsem plánoval, tak mi také dochází věci. Poprvé tedy využívám služeb čistírny hotelu. Nevěřím, že to perou na hotelu, ale ty 3 trička a kraťasy vypadají v pohodě. Co je milé zjištění, jezdí tu Uber a Bolt, jen se nedá platit přes Apple pay. Není však třeba hotovost, dá se zaplatit kartou, jen platba projde přes Apple pay. 

Rozhodně Uber, Taxi, řidič. Doprava je šílená a i několik kilometrů znamená i hodina jízdy.

Je tu další víkend a já mám konečně čas vyrazit do města. Upřímně se mi moc nechce. Ale dnes, v neděli, beru kalhoty a objednávám Uber. ChatGPT mi doporučuje několik míst. Vybral jsem: Kasubi Royal Tombs a Bahá'í temple. A na jídlo zajedu do Endiro Coffee.

Kasubi Tombs - jsou v Unesco a jedná se o místo odpočinku králů. O Ugandě si budu muset ještě hodně přečíst.

Jak to mám však říct. Kampala je plná lidí, šílený provoz. Kasubi je v Unesco, nicméně je to prostě obrovská chatrč i když průvodce byl velice milý. V Bahá'í jsou super zahrady a dá se v nich jen tak bloumat, nebo si sednout na lavičku. Co mi nejvíce přibližuje život v Ugandě, jsou řidiči Uberu. Každý z nich má jiný pohled na život, ale vesměs se shodují v názorech na vládu. Ale politiku stranou. 

Dominanta parku je Bahá'í temple. Po zahradách je mnoho laviček, místní tu pořádají pikniky.

Musím říct, že tato návštěva je taková nestandardní. Hodně čekání a málo času se dostat mimo hotel. Všeobecně mi všichni radili, ať si dávám pozor. Tím jsem se trochu předposral a nikam se mi nechtělo. To, že jsem se dokopal, bylo jen a jen dobře. Kampala je plná super lidí, kteří jsou milí a chtějí si povídat. Musím ale říct, že mám pořád takové rozporuplné pocity. Není tu žádná vyloženě moderní čtvrť, kde by se dalo jen tak chodit. Stačí se doopravdy jen popojít a jste v Ghettu. 

Závěrem mám ale z Kampaly dobré pocity, jen to bude chtít víc času, to tu opravdu milovat. Ale jelikož se sem budu teď vracet častěji, vím, že si tu cestu k sobě najdeme. 

Endiro Coffee - konečně normální jídlo a kafe. Rozhodně doporučuji, mají několik poboček, tato je na Kintu rd.