blog 22 - na cestě dál

Dal jsem to. Vstal jsem o několik hodin dříve než obvykle a došel do bazénu. Byl jsem mile překvapen, kolik lidí chodí takto brzy plavat a zároveň jsem byl trochu rozmrzelý, že se nevejdu do dráhy. Nakonec se skulinka našla a já po delší době udělal několik temp. Stres opadl, mozek vypnul a začal jen počítat. První bazén, druhý, desátý. Nakonec jsem uplaval kilometr. To pro dnešek stačí. 

Awesomeland je v tuto chvíli pouhý blog. Neprovokuje, nevybízí. Má jen jednu aktivní rubriku. Ještě k tomu nepravidelnou. Ale to se brzy změní. Alespoň v to věřím. Vznikne rubrika nová, s ucelenými texty. Název ještě nevím, není rozhodující. Bude to další krok k naplnění nedosažitelné vize. Nebudu více nastiňovat, ať máte nějaké překvapení. 

Zamysleli jste se někdy nad vlastním vývojem? To, jak jste se za nějaké konkrétní období posunuli? A je jedno jakým směrem? Já měl dnes debatní kroužek ve své hlavě. Je to jedna z mých oblíbených činností, povídat si sám se sebou. Třídím si tím myšlenky, nápady a plánuji si, co budu muset ještě udělat. Tím, že to vyslovím vědomě v hlavě, zajistím, že to doopravdy udělám a zároveň tím kontroluji chaotický proud myšlenek. Cíleně vybírám jen ty, které mě zajímají a o kterých chci dále přemýšlet. Dnešní téma bylo co dál. Poslední měsíce byly vzrušující, pořád se něco dělo. Opuštění stabilního zaměstnání, dva nové projekty, začal jsem se více věnovat awesomelandu. Začal jsem psát. Hlavně jsem ale zaznamenal změnu myšlení. Od egocentrického a sebestředného k otevřenému, sdílnému a dávajícímu. 

Není to klišé. Je to vývoj. Stále je na čem pracovat, tato cesta nemá cíl. Při pohledu na sama sebe vidím jiného člověka. Od arogantního vedoucího jsem se začal vnímat jako malého človíčka v obrovském světě. Nekrčím se. Rozhlížím se po okolí a jemně našlapuji vpřed. S každým dalším krokem cítím větší jistotu. Ale zároveň hledím na to, co mě sem dostalo. Cítím vděk za to, že ta německá firma mi nabídla spolupráci. Díky nim jsem tento kariérní krok udělal. Nebít nich, byl bych stále tím stejným člověkem, jako na začátku. Se silným arogantním patosem. 

Rád přijímám výzvy a změny. Ty mi vždy ukáží nějakou skrytou část mě. Současný vývoj mi odhalil skrytý sen, který jsem měl jako dítě. Že změním svět. Dnes již díky zkušenostem vím, že nemůžu změnit svět. Můžu změnit sebe a třeba inspirovat ostatní k tomu, aby si šli za svými sny a cíli. A pokud se za svými sny rozhodnou zodpovědně jít, svět se začne měnit sám. 

Obrázek generovaný na základě textu pomocí Leonardo.ai