blog 2 - Afrika část 1

Právě se nacházím v Pride salónku v Keňském Nairobi. Do odletu do Entebbe v Ugandě mi zbývá okolo 6 hodin. Je to má první zkušenost s touto částí Afriky. Od pasovky po příletu k pasovce na odletu uběhlo 45 min. Proč tomu tak je a proč trávím noc tady? 

Firma, pro kterou zpracovávám data a tvořím proces, mě potřebuje právě tady. Abych si prošel veškeré procesy, které v našem obchodě probíhají, následně je z analyzoval, vyhodnotil a podal návrh na zlepšení. Bohužel celá situace, jak jsem pochopil, je v místních poměrech chaotická. Více jak dva týdny domlouváme partnera, aby připravil veškeré podklady. V momentě co je potvrdil, nám oznámil, že tu bude týden a celý proces zabere 2 dny. V praxi to znamenalo koupit letenky a letět co nejdřív to půjde. 

Samozřejmě jsme řešili ekonomiku letů, takže první varianta Praha - Amsterodam - Entebbe padla, neboť jednosměrná letenka vyšla na 1500EUR. Podotýkám v ekonomy. Já ovšem celou dobu mířím na Qatar. Jsem členem Avios on One World a každý let, který si nehradím, je příjemná sbírka mil a Qpoints. Shodou okolností to je také nejlevnější varianta. Původně jsem chtěl doletět do Dauhá a přečkat zde 8 hodin a v 1:35 pokračovat do Nairobi. Byla ve hře varianta letět z Dauhá přímo do Entebbe, ale to bych přiletěl až v pozdních odpoledních hodinách. Takže volím cestu přes Nairobi. 

Z nějakého důvodu mi nešly koupit letenky až do Entebbe. Málem jsem si na tom vylámal zuby. A tak jsem musel podstoupit riziko a koupit letenky do Nairobi a z Nairobi do Entebbe zvlášť. V hlavě mi cukala myšlenka, že hodina a 45 min by mi mohli na pasovku, vyzvednutí kufrů, check-in a odlet stačit. Ale cosi mi hryzalo v hlavě: nemáš to na jedné letence. Chceš se někde uprostřed Afriky dohadovat o tom, že ti to uletělo? Ještěže tento cit už mám, neboť na check-in přicházím v 1.15, tedy asi 45 min po oficiálním uzavření check-inu. Ale to předbíhám. 

Odlétám tedy ve středu dopolední linkou do Dauhá, před odletem vbíhám na snídani do Mastercard launge, kde mám díky bance a jejich World Elite kreditce neomezené vstupy. Píše se rok 2025, salonek prošel rekonstrukcí a jelikož jsem ho navštívil v minulosti, tak změna proběhla spíše k horšímu. Menší výběr občerstvení, ale možná více místa k sezení. Nicméně žádná zásadní změna. 

Na let Praha - Dauhá si dělám na vlastní náklady upgrade do businessu. Z nějakého, mě nepochopitelného důvodu, je tento upgrade levnější, než na let Dauhá - Nairobi. Let z Prahy je delší, business byl téměř celý obsazený. Na druhou stranu nebyl to Qsuite. Dle mého názoru je Qsuite v podání Qatar airways top strop. Zažil jsem ho jednou na letu z Číny a není si na co stěžovat. Náš let ale obsluhuje A330 a její Diamont layout. 

                        Diamont layout v business třídě Qatar airways

Není to žádný zázrak, ideálně volím sedačky E nebo F - sedadla v prostřed mají totiž přímí přístup do uličky, zatímco sedadla u oken, tedy A a K, musí překročit spolucestujícího na místech B a J. Dnešní posádka je celkem fajn, ale opět, zažil jsem lepší. Nenabídli ani pyžamo, ne, že bych jej potřeboval, ale je to jejich standardem. Skleničky a nepořádek nechávají na sedadle nesklizený. Prostě takový, lajdácký přístup. Avšak toto není kritika posádky, ale je to porovnání s jinýma, které jsem zažil. 

K obědu si dávám polévku a nějaké hovězí, vynechávám sýry a končím desertem. Co se mi na Qatar airways líbí je, že mají nealkoholické šumivé víno. Což mi dělá radost, protože nemusím pít jen kolu, džusy, vodu, ale můžu si vychutnat tu trošku luxusu. Poté již pouštím Harryho Pottera a podřimuji. 

Let krásně utekl a ocitám se v Dauhá. Toto letiště jsem si oblíbil asi před dvěma lety. Není nikterak zvláštní, ale pro mě má jakousi atmosféru, která mi je blízká. Tu například v Dubaji vnímám. Na přestup mám necelé dvě hodiny a tak stíhám i rychlou sprchu v Al Maha lounge. Salónek nic moc, výběr jídla a nápojů o ničem, ale sprchy, ty jsou k nezaplacení. Pro vstup do tohoto salónku využívám Dragonpass od Revolutu, díky jemu mám neomezený přístup do salónků, kde Dragonpass přijímají. 

                Al Maha lounge v Dauhá

Let do Nairobi odlétá z gate D7. Pro mě nová strana letiště, vždy jsem odlétal z gatů A. Tento let obsluhuje 15 let mladá triple seven. Ta narozdíl od A330 Qatar airways má wifi. To je další bonus Qatarců. Jejich wifi je přes Starlink a je dostatečně rychlá, je po celý let a je zdarma. 

Sedím na sedačce 43A, tedy v zadní části letadla. Při check-inu to vypadalo, že budu v té trojce sedět sám, i když jsem tomu úplně nevěřil. Přicházím ke svému místu a v uličce už sedí mladá slečna z Keni. Pořád je možné, že prostřední sedačku nikdo neobsadí. A když, tak snad nebude silnější postavy. Bohužel i toto místo nezůstává volné. Usedá na něj Keňský student, které žije v USA a má i americký pas. A co hůř, má asi 2m20cm. Jelikož jsem vychovaný, snažím se mu neblokovat opěrku, což bych stejně nedokázal, protože jeho rukama mě neustále strká. Vím, že za to nemůže, ale není to příjemné. 

K pozdní večeři si dávám hovězí koule s bramborovou kaší, na salát nemám chuť a desert je takový, no přeslazený. Wifi však funguje skvěle, zapínám VPNku - NordVPN, kterou mám opět přes Revolut a pouštím si Oneplay. Koukám na nějaké seriály a snažím se usnout. To, co se doposud jevilo jako výhoda, se stalo největší otravou celého letu. Myslím tím wifi. Spolucestující vedle mě buď telefonoval a nebo koukal na fotbal. Samozřejmě bez sluchátek. Pustil jsem si tedy hudbu, opřel se o sedadlo před sebou a snažil se usnout. Když v tom do mě šťouchne slečna z uličky. Kam letím, odkud a dalších mnoho otázek. Do toho se přidává i ten student. To proto vím odkud jsou a co dělají. Tedy co dělá ta slečna těžko říct, protože její angličtina nebyla bůh ví jaká, ale že je z Keni a je jí 21 jsem pochopil moc dobře. 

Konečně přistáváme. První dotek Afriky mimo Egypt a Tunis. Teď se ukáže, co všechno budou po mě chtít, zda ta eTA je platná a tak dále. U pasové kontroly úplnou náhodou potkávám jednoho pána z čech. Prohodili jsme několik slov, je zde také na pracovní cestě, ale prodloužil si ji a udělá si pár dní volna. Jelikož jsem přes pasovou kontrolu prošel bez obtíží, začínám spekulovat nad tím, kde budu trávit následujících 5 hodin do check-inu. Ihned před halou mi to je jasné. Uvnitř odletové haly. Neudělal jsem v Keni ani deset kroků a seběhlo se na mě asi 50 taxikářů. 

                       Noční shon před terminálem v Nairobi

Jsem sice odbavený, ale potřebuji se zbavit svého kufru. Kenya airways na letence píší, že odevzdat kufr mohu 2 hodiny před odletem, jdu to ale zkusit. Jak se říká, líná huba, holé neštěstí. Přicházím na check-in, kde mě odzbrojuje dokonalou angličtinou paní, které je extrémně milá, nápomocná a během 5 minut je můj kufr označen a boarding pass mám v ruce. Na tu krátkou chvíli jsem si připadal jako někde v USA. Jelikož jsem si opět udělal upgrade do businessu a řekněme to na rovinu, za pár korun, rovnou mě paní na přepážce radí, do kterého salónku mám zapadnout. Volba padá na Pride, který je otevřený 24/7, má sprchy a teď, jelikož v něm píši tento text, pohodlné sedačky. 

Jsou 2:30 ráno, k jídlu tu není nic, ale je tu kuchař, který by asi byl schopný něco připravit, jsou tu nápoje, káva, ale hlavně tu je klid, relativně čisto a příjemné přítmí. A nikdo neřeší, že tu budu přes 6 hodin a na pokusím se vyspat na sedačkách. Což tu ostatně dělá asi dalších 10 lidí. 

                             Pride lounge a dopisování tohoto textu :)

Tak to toto je první část cesty. Co nás čeká dál? Ranní přelet v businessu do Entebbe. A pak nevím. Mé kroky buďto povedou zpět domů nebo do Dubaje. To zjistím v následujících dvou dnech. Pokud poletím domů, další blog bude brzy a krátký. Pokud poletím do Dubaje, tak se to bude zákonitě delší a hlavně uvidím, co se přihodí během následujících dní.