blog 137 - musím pracovat s emocemi

Sedím v kanceláři a snažím se být klidný. Přestože fyzicky ventiluji svou frustraci třískáním dveří, řvaním na monitor nebo mlácením do stolu. Vývoj posledních dní je jedna velká frustrace. 

Ještě minulý týden se zdálo být vše zalité sluncem. Přestože firma je v rozkladu, našel jsem několik cest, jak rozeběhnout náš business. Včerejší konferenční hovor však vše převrátil o 180 stupňů. Prý budeme nadále podporovat starý model. Z mého pohledu tedy vracíme vše do starých kolejí a tím pádem mé plánování cest opět padá do chaotického spektra. 

Večer jsem se snažil ještě tento stav zvrátit, nicméně bez úspěchu. V tu dobu propadám do skepse. Všechno, co jsem poslední 4 týdny dělal, upadne v zapomění. Přestože jsem si dal čas na rozmyšlení, bez tvrdých direktů a přetrhání všech vazeb, stále mnou cloumá frustrace s nabitých informací. 

Musím začít pracovat se svými emocemi. Začít opět hledat pozitivní zprávy tam, kde původně nejsou. Přestože se snažím hledat pozitiva, tak se vždy vrátí ona frustrace. Vymýšlím texty, které bych nejraději poslal klientovi. Většina mých vizí končí slovy, strčte si celý projekt někam. 

Pak se ale vrátím k tomu, že to tu má potenciál. A odkláním se od své rétoriky k tomu, že to nechám odležet. Jaký bude další postup nevím. Zřejmě se však blížím ke konci svého působení zde. A vlastně mě to těší, protože to znamená, novou výzvu přede mnou. 

Obrázek vygenerovaný pomocí ChatGPT na základě textu.