blog 132 - křižovatka za křižovatkou

Nemůžu spát. Jako obvykle ležím na gauči a koukám na sitcom. Co však není obvyklé, nestřádám plány na budoucnost. Koukám na fotky. Na věci, které se již staly. A dostal jsem se až k fotkám ze školy. 

Jsem dítě narozené v devadesátkách. To znamená, většinu dětství venku, ale v dospívání s moderními technologiemi. Ale ne zrovna kvalitníma, takže mám posledních 500 fotek, které jsem kdysi uložil na cloud. Většina věcí je už jen ve vzpomínkách nebo zapomenutých. Ale i těchto 500 fotek stačí k tomu, abych si připomněl ty vzácné okamžiky. 

Osobně na to rád vzpomínám, ať už jsem byl jakýkoli. Mnoho věcí se nepovedlo, některá má rozhodnutí nebyla správná. Tedy, takto by se tyto okamžiky daly definovat bez širšího kontextu. Každá fotka, kde jsem v podroušeném stavu, v náhodném objetí nebo na místech, kde bych neměl co dělat, dává dokupy cestu, po které jsem došel až do dnešních dní. 

Jedno malé rozhodnutí a mohl jsem být někde jinde. Jestli to je dobře nebo špatně, to se nikdy nedozvíme. Jaké ale bude mé další rozhodování? Mám zůstat s klientem nebo si najít jiného? Nebo se vrátit do korporátu? Pracovat na vlastních věcech? 

A nejsou to až moc dospělé otázky? Nevzdálil jsem se těm klukovským snům? Možná, ale jsem tam, kde mám být.

Obrázek vygenerovaný pomocí ChatGPT na základě textu.