blog 125 - aklimatizace

Probouzím se do další chaotického dne. Již nějakou dobu nevstávám na klasický budík v mobilu, ale na jemnou vibraci hodinek. Po přečtení knihy, jejíž jméno si již nevybavím, jsem nevěřil, že to je možné. Ale je.

Poslední dva týdny jsem v nadmořské výšce přes 1800 m nad mořem. Není to žádná závratná výška vím, ale přeci jen jsem zvyklý spát okolo 220m. Dnes mi poprvé hodinky ukazují skóre spánku nad 90 bodů ze 100. Jsem tedy aklimatizovaný. 

Mým letitým snem je vidět Mt. Everest. Nechci vylézt na vrchol, přestože bych si to dokázal představit, ale stačil by mi projít Everest Base Camp trek. A vidět ho na vlastní oči. Dnes ráno si říkám, jak bych zvládal tu nadmořskou výšku. Přeci jen tento trek se jde i ve více než 5000m. A na 1800m se aklimatizuji skoro dva týdny. 

Ano, trek se jde jen v částečné aklimatizaci. Stejně tak jsem to měl během své lyžařské kariéry, kde jsme lyžovali ve výškách 3000m bez jakékoli aklimatizace. Ale stárnu a tak přemýšlím i nad těmito věcmi. 

Nakonec mě tato myšlenka dovede až do pracovní roviny. Je to rok, co dělám tuto práci a s klientem spolupracuji téměř rok. Je to jiný styl práce, jiný druh pracovního vztahu. A neustále se přistihuji při nepochopení mé role. Nebo co přesně dělám. Nebo proč bych to vůbec měl dělat a proč mě klient vůbec platí. 

Je to vlastně také forma aklimatizace a v korporátu je to zřejmě snažší. Během klasického pracovní vztahu trvalo několik týdnů, maximálně měsíců, než jsem se se vším sžil. Ale, tady evidentně ani rok nestačí. Netrápí mě to, je to jen zajímavá myšlenka, která mě v tuto chvíli fascinuje a nutí mě o ní přemýšlet.

Obrázek vygenerovaný ChatGPT na základě textu.