blog 120 - pravé volno

Tohle je již rutina - letištní salónek a psaní. Dnes jsem si nevzal žádnou knihu na cestu. Knihu mám totiž v Nairobi a stejně vím, že bych během letu nic nepřečetl. Budu se věnovat pro mě bohulibější činnosti a to, spaní. 

Když jsem se před dvěma a půl týdny vrátil domů, byl jsem nemocný. Nemoc se mě držela skoro až do odletu na dovolenou. Sice jsem dva dny před odletem relativně pracoval, ale nejednalo se o nějaké velké výkony. Má žena se bála, abych nepracoval na dovolené. Měl jsem sice sebou notebook, ale neměl jsem to v plánu. 

A během dovolené jsem skutečně vypnul. Ano, měl jsem jeden hovor s kolegou a poslal asi 3 emaily, ale tím to všechno končilo. A ještě si tedy koupil letenky na dnešek. Ale to je absolutní vše, co jsem udělal. I já sám jsem byl mile překvapen, že se do ničeho nepouštím. 

I hlavu jsem dokázal udržet na míle daleko od jakékoli práce. Tedy ne tak docela. Začal jsem znovu přehodnocovat veškerý můj dosavadní pracovní život. Respektive poslední rok. Na konci tohoto týdne to bude rok, co jsem skončil v zaměstnání a vydal se vlastní cestou. 

Od zmatku po budování firmy pro klienta, od dvou klientů k vlastnímu businessu. Pády i katapulty nahoru. Jeden den doma, druhý v Keni. Takto stručně by se dal ten rok popsat. Je to ale to, co chci? Jsem na správném místě? Dělám věci a rozhoduji se podle vnitřního kompasu? Naplňuji své hodnoty tak, jak jsem si vytyčil? Mnoho otázek mi teď létá hlavou. A ani jedna odpověď. 

Je konec února a já usedám na 17 let tento rok. Zítra ráno v Nairobi to bude uletěných 45000km tento rok. Šílený. Poprvé se mi nechce do letadla. Chci gauč a postel. Fitko a procházku. Ale ne. Musím do práce. V hlavě si nastavuji deadline, do kdy rozseknu svou budoucnost. Jestli budu pokračovat v současném rytmu. A jelikož mám rád určitou ironii, tak den rozhodnutí, bude stejný den, kdy zaplatím daně. 

Obrázek vygenerovaný ChatGPT na základě textu.