blog 119 - když se začnu uzdravovat

Doletěl jsem domů. Po cestě jsem musel sáhnout do pytlíčku záchrany a vzít si paracetamol. Během letu jsem dostával zimnici, bolela mě hlava a byl jsem unavený. I o tomhle je můj svět cestování. 

Na letišti na mě čeká žena. Je to vždy tak příjemný pocit, když ji vidím už zde. Z letiště jedeme rovnou do oblíbené restaurace. Je to taková tradice. Snažíme se ji dodržovat s každým příletem z ciziny. Sice jsem se teď vrátil jen já, ale to nemění nic na pocitu návratu u nás obou. A tak obědváme tatarák, nakládanou zeleninu a další mňamky, které mi v Africe chyběly. 

Zbytek soboty prospím na gauči. Můj stav, který jsem si mylně vykládal jako únava z cesty a nachlazení z klimatizace letadla, se nemění. Paraleny a litry čaje, to je má neděle. Odpoledne ale už zvládám cestu do města pro koláč. Tento scénář se opakuje i v pondělí. Jediný rozdíl je, že jsem si jel koupit kalhoty a ne koláč. Úterní lyžovačku se slzami v očích ruším. Nehodlám tentokrát nic riskovat. V pátek opět odlétám. 

Dnes jsem měl pracovní schůzku. Jel jsem se seznámit s novým účetním. Má agenda je prakticky jednoduchá - několik vydaných faktur a jediné, co potřebuji, je daňové přiznání. Nakonec na schůzce trávím více jak hodinu. Z mých požadavků a potřeb, se nakonec vyklubalo jednání o možné dodávce různých komodit z Afriky a propojení s jedním startup ohledně kryptoměn. 

Odcházím ze schůzky a už mi v hlavě šrotuje plán. Musím ověřit legislativu. Zjistit regulace, licence a další. Připravuji si v hlavě krok za krokem, co bude potřeba udělat. Kontaktuji grafičku, aby mi dodělala pár posledních výstupů. Proběhne mnou vlna nadšení. Nadšení z toho, co dělám a příležitostí, které se tu vytváří. Opět mám radost, přestože jsem fyzicky unavený. 

Už nemyslím na to, že mám teploty a rýmu. Myslím na projekty, práci, vymýšlím postupy. Energie se vrací z boje s nemocí zpět do hlavy. To znamená jediné, uzdravuji se. 

Obrázek vygenerovaný ChatGPT na základě textu.