blog 114 - koupání v oceánu

Dva týdny v Keni. Dva týdny v nadmořské výšce 1800m. Víkend, na který jsem neměl plán. A tak jsem koupil letenky a odletěl na pobřeží. 

Toto je na tomto místě skvělé. Co běžný Evropan považuje za exotiku, je pro mě běžné. Koupit letenky s místní aerolinkou a vydat se 40 min. letem do Mombasy k Indickému oceánu na víkend. Jako na eurovíkend do Paříže. 

To, že letenky a ubytování vyšlo o 100USD levněji jak v Nairobi na celý víkend, ani nepočítám. Na rozdíl od mé předchozí návštěvy pobřeží Indického oceánu, přilétám připraven na všechno. Tedy i na otravné prodejce všech možných cetek na plážích. Chtěl jsem přemýšlet, ale hlavně si odpočinout. 

Sobotu trávím procházkou. 16km chůze po pláži. Nepřemýšlím. Nic mě nenapadá. Jen se tak toulám a občas prohodím slovo s místními. Nějak chápou, že mi nic neprodají a stejně nemám peníze. Procházku zakončuji celkem unavený v baru nad pláží. O co víc jsem překvapen, jak milá je místní obsluha. 

Odpoledne ulehám totálně spálený do postele. Sice jsem se namazal opalovacím krémem, ale jaksi slaná voda veškerý krém smyla. A tak mě dnes už nic ven nedostane. Vnímám a první pozitivní myšlenky. To jak jsem se cítil, když jsem se procházel a jaké mám vnitřní pocity, když vzpomínám nebo koukám na videa z hor. Po dlouhé době se cítím šťastně. Bez výčitek toho, co dělám, kde jsem. A děkuji za to. 

Díky mému spálení docházím k rozhodnutí, že přímé sluníčko není ten největší problém. Tím je právě brouzdání po pláži. Objednávám TukTuk a jedu do historické části města. O historii Keni jsem vlastně nic nevěděl a musím konstatovat, že je doopravdy bohatá. Alespoň z pohledu kolonizační éry. Nebudu tu rozepisovat detaily, tolik času doopravdy nemám. 

Po návštěvě pevnosti a obědu v restauraci naproti, skáču do TukTuku a jedu zpět na ubytování. Usoudil jsem, že se půjdu vykoupat, ale až nebude tak ostré slunce. Ten čas přichází v 17:00. Voda je excelentní. Čistá a teplá. Sice tu je mnoho silných proudů, ale ke štěstí mi stačí být jen ve vodě. 

Koukám na pláž, bílý písek, děti běhající sem a tam, páry, které se jen prochází. Palmy, které jen vanou ve větru. A v tom nápad. Myšlenka, která mě trápila delší dobu. A teď mám najednou řešení. Co to je? To se uvidí. To nemůžu teď sdílet. Mrk mrk. 

Poprvé za poslední rok mám pocit, že jsem na to kápnul. Žádný střeštěný nápad. Ale můj vnitřní game changer. Věc, která mě může posunout do nové role. To byl můj víkend a to jsem se chtěl jen vykoupat v oceánu. 

Obrázek vygenerovaný pomocí ChatGPT na základě textu.