blog 112 - vybité baterky

Měl jsem představu. Představu o tom, že odpolední a noční let do Nairobi prospím. Z této představy se stala 1h a 30min nekvalitního spánku. Sice stačila na překlenutí druhého dne, ale byl jsem úplně grogy. 

Během přestupu jsem měl splín. Všechno je špatně. Proč všechno dělám. Kam vůbec směřuji. Bylo to trpké čekání na další let. Hlavou se mi honilo nespočet myšlenek. Od samotného bytí, rodiny, práce, projektech až po vyčerpání. 

Nedostatek energie mi nedovolil zapnout hlavu. Rozklíčovat tyto myšlenky, vidět drobné detaily, které by mi pomohly se dostat z této ošemetné situace. Až krátký spánek mě nasměroval. Nahodil mi body, ke kterým teď upírám energii.

Chtěl jsem alespoň jeden bod rozvinout včera. Ale nemohl jsem si vybrat který. A hlavně jsem cítil, že nejsem dostatečně regenerovaný. Odpolední 2h spánku mi dodaly sílu akorát na večeři a krátkou procházku do supermarketu. 

Osobně tyto pocity mám rád. Pochyby, které se objevují, mi dávají signál, že konám dobře. Že stále nejsem zaslepený danou situací a že pohyb, který jsem tolik chtěl, stále existuje. Nestojím na jednom místě. Raději se o kus vrátím, pohnu do strany, než abych stál. Nic neroste věčně. Růst mě netrápí. Ale stagnace. 

Tu jsem prožíval poslední 2 měsíce. Zřejmě to je i důvod jistých pochyb, které se objevili. Pohyb nastal. Ale vzorce v mé hlavě nebyly připravené. Zlenivěl jsem. A start byl opravdu tvrdý. Vždy jsem toužil po nezávislosti, málo práce, hodně muziky. Ale nikdy jsem si neuvědomil, jaký to může mít dopad na psychiku. 

Byla to cenná lekce z nic nedělání. Z něčeho, co už nechci prožít. Příště si najdu brigádu, ne kvůli penězům, ale vzorcům a rutině. Je to práce, co mě posouvá a moc volna škodí. Teď to vím. Příště budu volit jinak.

Obrázek vygenerovaný pomocí ChatGPT na základě textu.