blog 11 - návrat z Nairobi

Ano, jedná se o volné navázání na předešlý blog z Dubaje. Jak jsem uvedl, můj let nevedl domů, ale do Nairobi. Takže nevím, jaký hotel na STPC Qatar nabízí a celá cesta se prodlužuje. Jedná se o týden na hotelu, který je protkán mnohými komunikačními linkami. O víkendu jsem se vydal na Ngong Hills a totálně se spálil. Jak jinak, když jsem si sebou na původně 3 dny vzal jen kartáček a pastu. Ale vzhledem k mé dovolené příští týden, se vracím domů už teď, bez valných výsledků. 

Ngong Hills

Vše se opět upeče na poslední chvíli. 14:00, hotelový pokoj - finální rozhodnutí o tom, že obchod nestihneme zrealizovat. Hlava přepnutá do režimu letím domů. No ale jak? Chtěl bych s Qatar Airways, abych konečně dosáhl na status Gold, ale cena? 2500USD za jednu cestu v economy? Tak to si fakt neobhájím. 

A tak se musím "smířit" s premium economy Lufthansy, které stojí 1400USD. Economy stojí asi 1350, takže rozhodnutí je jasné. Trochu více místa se na 9 hodinovém letu doopravdy hodí. 

Lufthansa k premium economy nenabízí vstup do salónků a tak musím v Revolutu hledat DragonPass, abych se mohl zašít do jediného salónku na terminále 1C. Tedy ono jich tam je víc, ale je tu jen jeden, který akceptuje DragonPass. Je to taková nudle, pár míst k sezení, šílená wifi, oschlá pizza a hnusný kafe. Ale je tu ovoce a trocha rýže s kuřecím a hlavně klid. Jak se tenhle salónek jmenuje? Asante lounge - musel jsem teď otevřít Revolut. 

Business class v Lufthansa A330

Je pomalu čas boardingu, kam se líným tempem přemisťuji. Jedná se o trochu nestandardní proces, kdy se dělá pre-check dokumentů a pak nás rozsazují podle boardovací skupiny. Já mám 3 a usedám do rohu celého gatu. Není kam pospíchat, dle mých zkušeností je v premium eco vždy dost místa na batoh. 

V tom slyším své jméno v rozhlase. Trochu mě to udivuje, přeci jen to je poprvé, co jsem vyvoláván, abych identifikoval sám sebe. Jelikož je 22:30, tak rozhodně neběžím. Dávám svůj pas slečně, která mi ho kontrolovala asi před 30 minutami. Procedím mezi zuby: tak jsem tu, co se děje? Odpovídá, že nic neví a že mám jít za jinou slečnou. 

Ta mi kontroluje pas a letenku a v tom mi vrazí do ruku novou palubku se slovy: Vaše nové číslo sedačky, užijte si to. Ano, byl jsem upgradován. Míra adrenalinu a hormonu štěstí je na maximálním levelu. Toto se mi nikdy nestalo a hlavně - 9 hodin v business. Plně polohovatelná sedačka, sice se jedná o starý typ, ale to mi vůbec nevadí. Jestli budu muset přelízat přes spolucestujícího kvůli záchodu, no a? To mě nemůže rozhodit. 

A tak usedám do sedačky 10A. Vypínám obrazovku, pročítám menu. Vybírám vegetariánskou pastu a už jen čekám na start. Sedačka v A330 Lufthansy je už trochu old school, ale pořád je to slušný produkt. Sice se jedná o uspořádání 2 - 2 - 2, ale dnes to nevidím jako problém. Po startu proběhne servis, vege pasta je fakt, no nechci urazit kuchaře a já se už chystám na spánek. Spolucestující ještě pracuje, takže na záchod proklouznu úplně v pohodě. 

Probouzím se asi v půlce letu, potřebuji znovu na záchod a spolucestující spí. Přemýšlím, jak ho přeskočit a objevuji největší výhodu sedačky v 10 řadě. Před námi je přepážka, WC a dveře. Takže žádná sedačka, ale babynet. Tedy spíše skříňka, kam se připne postýlka. A já ji využil k tomu, že jsem si na ni sedl, přehodil nohy přes souseda a hop do uličky. Super cvičení a alespoň vím, že ještě nejsem tak starý. Pak přichází snídaně a přistání. Snídaně je o poznání lepší a ovesná kaše a ovoce je velmi příjemné zpestření. 

Sice jsem málem nestihl přípoj, ale já to letiště miluji.

Ve Frankfurtu mám 2 hodniny na přestup. Přesun mezi non-schenge a schengen částí mi zabere přesně 1h 45min. Málem jsem svůj přípoj nestihl. Je to dáno tím, že jsem musel na kontrolu zavazadel, tedy klasická security check. Pak přesun přes celé letiště na celní kontrolu. Otevřená byla jen 2 okýnka a asi 15 příletů mimo schengen. 

Sice jsem využil EU resident lajnu, ale moc jsem toho neušetřil. A tak dobíhám k gate. Slečna mi zde říká, ať jsem v klidu, nejsem poslední. V klidu tedy dokráčím k autobusu a skutečně, ještě 10 min čekáme. Nakonec to několik cestujících nestihlo a museli se vyndat jejich zavazadla. Odlétáme se zpožděním asi 15 min. To mě doopravdy netrápí. Doma přistávám o 5 minut později. 

A tak jedu domů, vyprat si, zařídit několik nezbytností a chystat se na příští týden. Dovolená s kamarádem v USA se blíží a já se začínám konečně těšit.