blog 106 - napětí

Letošní prosinec je šedivý. Zataženo, teploty lehce nad 0. Pouze včera vysvitlo sluníčko. Náladu mi to nijak nekazí a nastolená rutina mě vyhovuje. 

Situace kolem klienta vypadá tak, že letos se už nikam nepodívám. Což je dobře, nechci být ve stresu, jestli se objevím jako vánoční dárek pod stromečkem. Přeci jen zbývají do Vánoc necelé dva týdny. Do Nairobi bych sice potřeboval kvůli svému projektu, ale není to zrovna urgent. Alespoň bude v novém roce co dělat. 

Kromě práce pro klienta a svém projektu, připravuji ještě jeden projekt pro investora. Je to novinka, která se zdá být hodně zajímavá. Týká se realit a má se odehrávat také v Africe. Pro mě to je win situace. 3 projekty na jednom místě, v jeden čas, za jedny náklady. Prostě super. 

Poslední dva dny ale investor nekomunikuje. Je prostě offline. Jelikož jsem do toho projektu zainvestoval i nějaké své peníze, začínám být lehce nervózní, co se děje. Přes přátele zjišťuji, co se děje. Nikdo nic neví. Tak snad začne brzy komunikovat. 

Ne, že bych tento projekt nezvládnul rozjet i bez něj, ale bylo by to značně komplikovanější. Pokud se rozhodl, že mě nechce už nikdy vidět a sbalil nějaké peníze, jsem s tím smířený. S tímhle rizikem jsem do toho šel. I tohle je riziko, které musím přijmout a vyrovnat se s ním. 

Když nad tím přemýšlím do větší hloubky, jsem za tuto situaci rád. Není to lekce, podobných jsem již zažil mnoho, ale je to motor. V mé vizi nezávislosti na penězích ostatních, tedy investorů a klientů, musím pracovat hlavně sám se sebou. Nespoléhat se na ostatní. A toto je právě ten motor. 

Jsem sice v napětí, jestli jsem tedy skutečně přišel o investora a o nějaké peníze, zároveň jsem připravený budovat svou vizi dál a s větším odhodláním. A třeba se ozve a bude to dárek pod stromeček, který jsem neočekával. 

Obrázek vygenerovaný ChatGPT na základě textu.